Kvalitativní požadavky na teplou vodu se neustále přibližují vodě pitné. Zatímco v dobách, kdy studená a teplá měla každá svůj kohoutek, nebývalo obvyklé, že by si je spotřebitel mezi sebou pletl nebo že by se obě navzájem promíchaly ještě v potrubí, dnes, kdy téměř ve všech domácnostech používáme směšovací baterie, k takovým situacím dochází zcela běžně. Proto je důležité, aby i teplá voda splňovala co nejvyšší hygienické standardy, aby po její konzumaci spotřebitelům nehrozilo žádné zdravotní riziko.

Teplá voda se vesměs vyrábí z vody pitné, ohřátí na 50 - 55 °C však změní její vlastnosti natolik, že už ji nelze posuzovat podle shodných norem. V prvé řadě dojde ke změně iontové rovnováhy. Zvýšením teploty se rozpuštěný hydrouhličitan vápenatý změní na uhličitan vápenatý a vytváří pevnou usazeninu známou jako vodní kámen. Jeho nadměrné množství způsobuje zanášení trubek a dalších teplovodních zařízení a tím snižování jejich účinnosti. Dalším problémem je vznik nahnědlého až rezavého zákalu. Ten způsobuje železo, které se do teplovodního okruhu dostává spolu s pitnou vodou, a dále železo uvolněné korozí z vnitřního povrchu potrubí. Pokud jsou rozvody v pořádku, železo není ve studené vodě vidět. Ohřátím se ovšem urychlí jeho oxidace a vzniklé kysličníky vodu zabarví. Při vysokém průtoku nemusí být zakalení příliš patrné, ovšem v čase mimo odběrovou špičku se drobné částice usazují a v době, když se proudění znovu nárazově zrychlí (např. večer, když se celé sídliště téměř najednou koupe),

Skutečná vratná teplota pak dosahuje hodnoty mezi 60 a 70 °C.

O správnosti tohoto vývoje svědčí i minimum stížností na nedotápění obytných prostor. V případě požadavku odběratele se upravuje hodnota teploty dodávaného teplonosného média v rozmezí +/- 3 °C v závislosti na místních podmínkách. Pro nově projektované otopné soustavy platí zásady pro stanovení teplot dodávané a vratné teplonos-né látky, které upravuje vyhláška 151/2001 Sb. Ta uvádí hodnotu teploty dodávaného teplonosného média 75 °C pro soustavy s nuceným oběhem a 90 °C pro soustavy se samotížnou cirkulací.

Praxe prověřila, že snížení teploty dodávaného teplonosného média nemá vliv na dosažení požadovaných vnitřních teplot otápě-ných prostor, a i za těchto podmínek lze vyhovět požadavkům vyhlášky 152/2001 Sb.,

která popisuje mimo jiné tepelnou pohodu v otápěných místnostech pomocí jejich vnitřní průměrné teploty.

Splnění požadavku některých odběratelů na hodnotu teploty dodávaného teplonosného média v úrovni původních výpočtových hodnot může znamenat:
a) Diferenciaci přenosu tepla v přízemních podlažích a podlažích v horních patrech vytápěných objektů vlivem většího uplatnění gravitačního (samotížného) efektu daného vyšší teplotou dodávaného teplonosného média.
b) Nevychlazení vratného teplonosného média, a to jak UT tak PTK.
c) Zvýšení tepelných ztrát v sekundárních sítích.
d) Přetápění v místnostech s radiátory bez regulačních ventilů a termostatických hlavic.

Dokončení ze str. 1

Způsob úpravy teplé vody pomocí řízené elektrolýzy a následné filtrace je výhodný nejen tím, že teplou vodu skutečně fyzicky zbavuje nežádoucích nečistot bez přídavku jakýchkoli dalších látek, ale také dobrou ekonomikou provozu. Zařízení pracuje plně automaticky a mimo kontrolu a čištění elektrod, které provádí technik jednou za tři až čtyři měsíce, není třeba žádná obsluha.

Pražská teplárenská v současné době používá 31 chemických a 46 elektrolytických úpraven teplé vody. Metoda na fyzikálním principu bez použití chemikálií byla poprvé zavedena v polovině devadesátých let na Skalce, kde se rok a půl testovala a upravovala, aby vyhověla všem požadavkům na kvalitu a ekonomickou efektivitu. Poté se začala zavádět i v ostatních částech Prahy a dosavadní výsledky potvrzují její vysokou kvalitu i efektivitu. V letošním roce se proto počítá s instalací dalších

23 těchto úpraven, které určitě nebudou poslední.

Dodavatel vody ovšem zodpovídá za její kvalitu pouze do místa předání odběrateli. Vnitřní rozvody už má plně v kompetenci majitel či správce budovy a PT nemůže jejich stav nijak ovlivnit. V případě, že trubky v domě nejsou v dobrém stavu, mohou mít obyvatelé některých bytů s dodávkami teplé vody problémy. Vzhledem k tomu, že teplá voda v rozvodech cirkuluje (nespotřebovaná se vrací zpět do výměníku), představují nekvalitní rozvody v domech zdroj zákalu i pro všechny ostatní odběratele napojené na stejný výměník. Z tohoto důvodu je důležité, že elektrolytické úpravny jsou umístěny až za výměníkem a tudíž jimi opět projde a znovu se vyčistí i voda, která se z rozvodů již jednou vrátila.

Když tedy z našeho kohoutku občas teče rezavá voda, měli bychom se, než začneme lát Pražské teplárenské, přesvědčit, kde se nachází příčina, a pak požadovat nápravu po tom, kdo je za vady a nedostatky skutečně zodpovědný.

PAVEL ČERNÝ

Tvrdost vody je vyjádřením koncentrací solí vápníku a hořčíku. Udává se nejčastěji v mmol/1. V pitné vodě je určitý minimální obsah uvedených minerálů žádoucí, neboť zlepšují chuť vody a pro lidský organismus jsou potřebné. Tvrdost vody je však na překážku při použití vody k jiným než pitným účelům. Vysoký obsah vápníku a hořčíku se projevuje srážením pracích a mycích prostředků a zvýšenou tvorbou úsad (vodní kámen) v rozvodech a v zařízeních pro ohřev a uchovávání teplé vody.

Poslanecká sněmovna dostala novelu zákona zpět k projednání skutečně až na poslední chvíli, nicméně stačila ji schválit, takže vyšla ve sbírce zákonů jako zák. 694/2004 a vstoupila v platnost 31. 12. 2004. Doporučením vlády se přitom ovšem plně neřídila.

Charakteristickým rysem zvýšených obsahů železa ve vodě je rezavý zákal a sediment.

Mangan a jeho sloučeniny se projevují "mastnými" skvrnami na povrchu vody. Zákal usazený v zákrutech, slepých koutech a dalších místech potrubí je příhodným prostředím pro množení nežádoucích bakterií.

Z hlediska hygienické normy pro pitnou vodu patří dusičnany mezi toxikologické, tedy jedovaté látky. Jejich přítomnost je zvláště nebezpečná pro dětský organismus, zejména v kojeneckém období. Z tohoto důvodu je horní hranice pro obsah dusičnanů pro dětskou populaci doporučena do 15 mg/l. Jejich odstranění se provádí průtokem vody přes filtr se speciální iontoměničovou náplní, která dusičnany váže a vyměňuje je za jiné soli, nejčastěji za chloridy nebo za hydrogenuhličitany.

Filtry s náplní tříděného vodárenského písku zachytí jemné mechanické nečistoty. Díky velmi dobré absorpční schopnosti zachytí písek i

částečky mikroskopických rozměrů, které se ve vodě jeví jako zákal nebo opalescence.

Odstraní z vody většinu látek organického a některé látky anorganického původu, jako jsou pesticidy, těžké kovy apod. Odstraňuje též nepříjemné pachy včetně chloru a celkově zlepšuje chuť upravované vody.

Tímto způsobem úpravy vody dochází nejen k zachycení mechanických nečistot, ale voda je zároveň obohacována o vápník a hořčík, otupuje se agresivita vody a zvyšuje se pH.

Podle vyhlášky 152/2001 Sb. se omezí nebo přeruší vytápění v topném období, jestliže vystoupí průměrná venkovní teplota ve dvou po sobě následujících dnech nad 13 °C a nelze očekávat pokles teploty v následujícím dni pod tuto hodnotu, a za stejných podmínek se v květnu topné období zakončí.

Co ale dělat, když se v létě na několik dní ochladí? Mají uživatelé dálkového vytápění možnost si také přitopit? V řadě míst už skutečně není letní přitápění technický problém. Jedná se o objekty, které jsou vybaveny domovními či bytovými předávacími stanicemi s přípravou tepla pro vytápění či ohřev teplé vody v místě. V nich záleží jen na správci, majiteli objektu či na většině jeho obyvatel, zda si v chladném létě dopřejí vyhřáté domovy. Do takových objektů je totiž dodávána topná voda neustále a záleží jen na odběratelích, zda si s ní v létě ohřeji vodu jen pro koupání nebo i pro vytápění.

U čtyřtrubkových rozvodů se v létě zpravidla dodává do objektů pouze teplá voda. Není ovšem problém, aby v případě delšího ochlazení mohla být dodávána i topná voda do radiátorů.

Opět podle výše uvedené vyhlášky 152/2001 Sb. se přitápění mimo topné období povoluje, vyžaduje-li to průběh venkovních teplot a při-pouští-li to technické a zásobovací podmínky. K přitápění je potřeba souhlas nejméně dvou třetin nájemníků (spotřebitelů).

V topném období od září do května je možné zahájit dodávku tepla pro vytápění objektů tehdy, klesne-li průměrná venkovní teplota ve dvou po sobě následujících dnech pod 13 °C a nelze očekávat zvýšení teploty v následujícím dni nad tuto hodnotu. Tedy stejná podmínka jako při přitápění mimo topné období. Vyhláška stanovuje jednotná pravidla, ale je-li to technicky možné, může si odběratel s dodavatelem tepla dohodnout i jiné podmínky.

Ovšem s letním přitápěním může nastat hned několik situací. Vlastník či správce domu má problémy zajistit v dostatečně krátké době kvalifikovaný souhlas dvou třetin nájemníků, takže letnímu přitápění brání sami odběratelé. Pak se ani správce či majitel nesnaží vyjednat zahájení vytápění mimo topné období s teplárenskou společností, nebo naopak bere odpovědnost na sebe a požádá o přitápění sám. Bohužel jsou i takoví vlastníci či správci domů, kteří v rámci "falešné" ochrany peněženek nájemníků přitápění odmítají, ač ho nájemníci vyžadují. Další možností je nedohoda nájemníků v konkrétním domě,

takže vlastník či správce objektu rozhodne sám, zpravidla ve prospěch těch, kteří křičí nejvíce.

Podobný problém se řeší i při zahájení či ukončení topného období. Průměrné denní venkovní teploty kolísají kolem 13 °C a někteří odběratelé by raději ještě přitápěli, zatímco jiní už se chtějí otužovat. Nedojde-li na straně odběratelů k dohodě, teplárny řeší takové případy individuálně nebo se raději drží litery vyhlášky, aby se vyhnuly případným soudním sporům. Arbitrem v případě sporu je také Státní energetická inspekce a její krajské inspektoráty.

Je trochu paradoxní, když na jedné straně média kritizují teplárny za to, že lidem do bytů vnucují teplo, které nechtějí, a na druhé straně čteme a slyšíme stejně ostré reakce, když při plánované odstávce zdroje či sítě neteče v létě přes víkend teplá voda. V prvním případě přece stačí otočit ventilem na radiátoru. Když chceme doma zhasnout, také hned nevoláme do elektrárny, ale použijeme vypínač. Ve druhém případě bychom měli uznat, že trochu nepohodlí při letní odstávce nám vynahradí výhody moderního, bezstarostného, bezpečného, ekologického, spolehlivého a pohodlného dálkového vytápění po celou zimu.

Mgr. Pavel Kaufmann,
Teplárenské sdružení ČR

Ing. Vladimír Valenta z Cechu topenářů a instalatérů zde přítomné seznamoval s nejčastějšími příčinami problémů a poruch na otopných soustavách a možnostmi jejich řešení. Velká část semináře byla věnována termoregulačním ventilům a otázkám spojeným s jejich instalací a provozem. Diskutovalo se hlavně o hluku, který v regulovaných soustavách často vzniká a jehož odstranění nebývá jednoduché. V. Valenta upozornil přítomné na hlavní zásady,

jak vybírat dodavatelskou firmu pro provedení regulace, na co si dát pozor při podepisování kontraktu a převzetí hotového díla a jak řešit případné reklamace. Též mnozí účastníci semináře přispěli do diskuse vlastními názory a zkušenostmi z praxe. Přítomní zástupci bytových družstev se shodli na tom, že seminář byl pro ně užitečný a že jim přinesl řadu cenných poznatků. "Škoda jen, že se nekonal dříve," postěžovali si ti, kteří si pro montáž termoregulačních ventilů vybrali nespolehlivého dodavatele a nyní se potýkají s problémy, které jim kvůli tomu vznikly.

Z názorů získaných od účastníků po skončení semináře jednoznačně vyplývá, že by byli rádi, kdyby PT organizovala podobné akce i nadále a aktivně svým zákazníkům nabízela různá témata k dalšímu vzdělávání a rozšiřování znalostí v oboru. Jak řekl vedoucí propagace

PT Miloš Hodač, vstřícnost vůči požadavkům klientů je na žebříčku priorit společnosti velmi vysoko, a proto letošní květnový seminář určitě nebyl poslední.

(PAC)

jako prioritu a většina bytů je tedy bez nich.

Zateplování domů probíhá postupně podle toho, jak se kde podaří nashromáždit potřebné finance. Mezi objekty, jimiž se Stavbař může chlubit, patří bezesporu komplex Odra ve Vratislavské ulici v Bohnicích. Celkové zateplení 318 bytů a souvisejících prostor včetně výměny oken stálo cca 35 milionů Kč.

Dříve se takto velké investice mohly hradit ze společných peněz družstva formou tzv. interní půjčky. Oprava jednoho domu se hradila z fondů těch ostatních a postupně se splácela zpět. "Takový postup je ale čím dál složitější. Byty se totiž privatizují, přecházejí do osobního vlastnictví a s použitím společných peněz musí souhlasit každý jednotlivý vlastník. Což je samozřejmě problém," konstatuje Kulhánek.

Pro získání půjčky od banky je nutné byty zastavit, a to se také každému nelíbí, takže větší rekonstrukce se často provádějí až tehdy, když obyvatelé domu naspoří dostatek prostředků.

"Začne se třeba střechou, v dalším roce si lidé ze svého připlatí na plastová okna a teprve pak se dělá fasáda," nabízí možný příklad Kulhánek.

Družstvo Stavbař využívá také programů ministerstva pro místní rozvoj pro opravy panelové výstavby. I tato varianta má ovšem svá úskalí.

"Nárok na poskytnutí peněz není automatický. Podáme si třeba 15 žádostí a schválené z toho jsou 2. Jenže když žádáme, musíme mít na dům havarijní výměr, z něhož zase vyplývá, že musíme opravovat i v případě, když nedostaneme dotaci. Takže na každou žádost je třeba mít rezervované zdroje pro případ, že ji na ministerstvu neschválí," popisuje Kulhánek.

Jak již bylo uvedeno, Aleš Kulhánek je se službami Pražské teplárenské spokojen a chování k zákazníkům považuje za vstřícné a dostatečně operativní. Jednu výtku si však neodpustí:

"Na konci topného období si vždycky děláme porovnání spotřeby tepla s předchozími roky. Aby výpočet byl objektivní, musíme zohlednit klimatickou náročnost konkrétního období v denostupních. K tomu používáme běžně dostupné meteorologické údaje z Prahy Karlova, Pražská teplárenská ovšem pracuje s hodnotami z Libuše. Oboje data se trochu liší, a tak vždycky žádám lidi z teplárenské, aby mi svá čísla poskytli. Oni mi vyhoví, ale uvítal bych, kdyby je zveřejňovali automaticky, aniž bych se musel připomínat."

Pokud prý téhle žádosti v Pražské teplárenské vyhoví, budou jejich služby podle Kulhánka na jedničku.

(PAC)