a zaměstnanci
skupiny PT,
stoprocentní dceřiná společnost Pražské teplárenské Ter-monta Praha prošla v uplynulém roce a půl řadou zmén, které ovlivnily její vnitřní uspořádání, ale také především její zaměření vůči zákazníkům.
Byl dokončen proces restrukturalizace zaměřený hlavně na zvýšení konkurenceschopnosti společnosti, který jsme zahájili již v roce 2002. V rámci tohoto procesu proběhla řada strukturálních i personálních zmén spojená se snížením počtu režijních pracovníků. Návazné došlo k vytvoření dvou nových středisek - na Mělníce a v Opatovicích.
Hlavní oblastí poskytování služeb našim zákazníkům zůstává i nadále oblast rozvodů tepla, ale navíc došlo k rozšíření o oblast energetiky včetné tlakových systémů a stále vetší důležitost také získávají dodávky ekologických zařízení.
V roce 2004 společnost přeplnila plánovaný objem tržeb i zisku a téméř zdvojnásobila objem výnosů od externích zákazníků -tedy mimo skupinu PT. Prokázala tak schopnost obstát v konkurenčním prostředí, což vytváří reálné předpoklady k další expanzi.
Kromé realizace zakázek v energetice pro firmy EOP, a. s., a CEZ, a. s., v teplárenství pro Pražské služby, a. s., Metrostav, a. s., či Chemoprojekt, a. s., je to také zajišťování komplexního servisu výméníkových stanic pro více než 50 vlastníků po celé Praze a již zmínéná výroba katalytických spaloven a speciálních filtrů.
Přestože společnost by v blízké budoucnosti ráda rozšířila oblast podnikání i na další lokality v tuzemsku a současné počítá i s nabídkou služeb do zahraničí, zásadní prioritou zůstává i nadále udržení si schopnosti zajišťovat pro PT komplexní servis rozvodů tepla v Praze včetně nepřetržité čtyřiadvaceti hodinové služby a pro Energotrans zabezpečení servisu na technologických zařízeních v elektrárně Mělník I.
Pro servis zákazníkům na odpovídající úrovni poskytuje naše společnost své služby v souladu se zavedeným systémem řízení jakosti ENISO 9001/2000, jehož certifikát získala koncem roku 2003. V minulém roce jsme jej obhájili a letos budeme usilovat o získání certifikace dle normy ČSN-EN 729-2 (tzv. Velký svářečský průkaz). V příštím roce se pak chystáme na certifikaci EMS dle EN ISO 14000.
Výše uvedené kroky vedou společnost ke komplexní orientaci na plnéní požadavků všech zákazníků, a to jak v oblasti kvality, tak i dodržování požadovaných termínů, o čemž svédčí minimální počty reklamací.
ád bych i touto cestou podékoval nejen všem našim obchodním partnerům, ale také zaméstnancům za dosavadní spolupráci a práci vykonanou ve prospéch společnosti Termonta Praha.
Jiří Votrubec, ředitel a předseda představenstva TERMONTA PRAHA a. s.
Přes všechny úvahy a vědecké práce o globálním oteplování nám letošní zima zase ukázala, že tropického klimatu se v našich zeměpisných šířkách hned tak nedočkáme a že položky za vytápění a ohřev teplé vody budou hrát v rozpočtech domácností i podniků stále velmi významnou roli. Je proto logické, že koncoví spotřebitelé se zajímají o to, kolik protopili a sledují, jestli úsporná opatření, která provedli, měla žádoucí efekt. Dobře míněné snahy však často narážejí na komplikovanost procesu přefakturace a rozúčtování spotřeby tepla na jeho cestě od výrobce ke spotřebiteli. S problematikou nedostatečně seznámený zákazník se snadno ztratí ve spleti vyhlášek a výpočtových vzorců a může získat dojem, že je záměrně maten, aby nemohl svého dodavatele kontrolovat.
Protože Pražská teplárenská má zájem na informování svých zákazníků a na vytváření vztahů založených na důvěře, rozhodli jsme se na téma měření spotřeby tepla a rozdělování nákladů na teplo publikovat v tomto vydání Zpravodaje několik článků. Věříme, že tím přispějeme k lepšímu seznámení spotřebitelů s touto poměrně složitou oblastí a že se nám podaří vysvětlit i některá nedorozumění a zamezit problémům, ke kterým občas dochází. Dodávky tepla od Pražské teplárenské (PT) do jednotlivých objektů jsou zaznamenávány měřidlem, které je nejčastěji umístěno na výstupu z předávací stanice či na patě objektu.
Vlastní odečty předaného množství tepla se provádějí pravidelně vždy ke konci měsíce. Pro PT je buď smluvně zajišťují specializované firmy, nebo probíhají automaticky dálkovým přenosem. „Většinu odečtu dělá společnost Odem, v některých částech Prahy spolupracujeme ještě se společností Rekom. Na dálkové odečítání máme napojeno zhruba 2500 míst a stavy měřidel z několika těžko přístupných lokalit nám hlásí sami odběratelé s tím, že my tyto údaje namátkově kontrolujeme," vysvětluje ing. Milan Trojan, vedoucí odboru péče o zákazníky.
Podle zjištěných hodnot pak probíhá fakturace.
Nájemník či vlastník jednoho bytu v domě však většinou nebývá přímým zákazníkem Pražské teplárenské. PT dodává teplo a teplou vodu správcům bytových domů, zpravidla tedy družstvům či společenstvím vlastníků, a ta celkové částky dále rozdělují na jednotlivé byty. Výjimkou není ani situace, kdy najedno odběrové místo s jedním fakturačním měřidlem je napojeno několik družstev či společenství vlastníků. Taková situace nastává např. tehdy, pokud se bloky domů rozdělily privatizací na samostatné vchody. V tom případě PT celkovou částku rozdělí v dohodnutém poměru a posílá samostatné faktury s dílčími částkami přímo jednotlivým družstvům.
Podíly na celkové spotřebě se většinou stanovují podle velikosti podlahové plochy, ovšem v případě, že např. jeden ze tří vchodů má na své části domu zateplení a ostatní ne, může se jeho díl upravit. Důležité je, aby se na systému rozdělení nákladů na teplo dohodly všechny subjekty napojené na jedno odběrové místo.
Vlastník či správce objektu platí Pražské teplárenské každý měsíc podle skutečné spotřeby, ovšem provádět měsíční rozúčtování na jednotlivé byty by bylo neúnosné. Nájemníci bytů tedy hradí pravidelné zálohy a dorovnání se skutečným stavem se provede vždy až po skončení kalendářního roku. Výše záloh se stanovuje z průměrných spotřeb tepla za předchozí dva roky, proto, je-li chladnější rok než obvykle, lidé musejí doplácet a v příštím roce se zvedne výše záloh.
Podíl spotřeby tepla jednotlivými byty na spotřebě celého objektu se stanovuje jednak podle velikosti podlahové plochy, jednak na základě údajů z indikátorů umístěných na radiátorech. Pokud je otopná soustava vybavena indikátory, vyhláška 372/2001 Sb. stanovuje, že 40 % - 50 % spotřeby tepla se rozúčtovává podle podlahové plochy a 60 % - 50 % podle
pokračování na str. 2
Jen těžko může občan-spotřebitel žijící v panelovém domě ve městě rozhodovat o dodavateli tepla do svého bytu a o cenách, za které teplo nakupuje. Co může udělat pro to, aby topil co nejlevněji a nejefektivněji?
Nutno podotknout, že majitel či nájemník bytu, tzv. konečný spotřebitel, nemá ve většině případů obchodní vztah s dodavatelem tepelné energie. Zákazníkem dodavatelské
společnosti bývá majitel bytového objektu, popř. jím pověřený správce, který dále rozú-čtovává náklady na tepelnou energii a na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. Proto je volba dodavatele tepelné energie, případně změna způsobu zajištění vytápění a teplé užitkové vody na majiteli objektu.
Konečný spotřebitel může ovlivnit náklady na vytápění především svým chováním, kdy racionálně využívá tepelnou energii, zbytečně nepřetápí a větrá krátce a intenzivně. Napomáhají mu k tomu nejčastěji ventily s termostatickými hlavicemi na jednotlivých topných tělesech, které reagují na změny vnitřních teplotních podmínek. Motivačním prvkem pro konečné spotřebitele vedoucím k úspoře nákladů na otop je bezpochyby osazení
- Chránit zájmy spotřebitelů před snahou energetických společností zvyšovat ceny.
- Klást důraz na kvalitu a spolehlivost dodávek energie spotřebitelům.
- Podporovat konkurenci, tj. podporovat vytváření funkčních pravidel trhu s elektřinou a plynem vedoucích ke snížení cen pro konečné zákazníky.
- Působit na zefektivnění činnosti energetických společností, tj. analyzovat dopady regulačních zásahů, motivovat energetické společnosti ke snižování nákladů na dodávku energie a zefektivňovat regulované aktivity s cílem dosáhnout střednědobé stability cen energie.
- Dosahovat stability cenové úrovně, tj. regulovat přiměřený výnos podnikatelských aktivit, kvalitní, spolehlivou a bezpečnou dodávku energie konečným odběratelům.
měřičů tepelné energie nebo indikátorů, podle kterých
se následně rozdělují náklady mezi jednotlivé byty. Osazení takových prvků
ale není na rozdíl
od individuálních automatických regulačních zařízení pro majitele objektu povinné.
ERÚ má chránit spotřebitele před neúměrným zvyšováním cen tepla. Jak se vám to daří a jaké metody k tomu využíváte?
V působnosti Energetického regulačního úřadu je mimo jiné i obecně ochrana zájmů spotřebitelů v oblastech energetických odvětví, kde není možná konkurence, s cílem uspokojení všech přiměřených požadavků na dodávku energií. Závazný postup tvorby věcně usměrňované ceny tepelné energie je stanovený v cenovém rozhodnutí ERÚ a obsahuje prvky pobídkového způsobu regulace, který by měl motivovat dodavatele tepla k úsporám nákladů a měl by tak do budoucna omezovat další růst cen.
Druhým stupněm ochrany může být žádost odběratele, tedy majitele objektu, aby požádal ERÚ nebo přímo Státní energetickou inspekci o prověření, zda nedošlo k porušení cenových předpisů. Hlavním nástrojem ochrany odběratele je a vždy bude kvalitní smlouva na dodávku tepla.
pokračování na str. 2
Příspěvky, které na semináři zazněly, rozebíraly CZT z nejrůznějších hledisek a porovnávaly je s jinými způsoby vytápění. Otázkami ekologických vlivů a souvislostí se zabývala přednáška ing. Martina Vaněčka, z odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, a protože mnohé v ní obsažené myšlenky jsou platné obecně (nejen pro moravskou metropoli), rozhodli jsme se s nimi seznámit i čtenáře Zpravodaje.
Jedním z neoddiskutovatelných základních parametrů poměrně přijatelné kvality ovzduší na území Brna - zejména co se týká imisních koncentrací škodliviny NO2 - je existence rozsáhlé parovodní (cca 95 km) a horkovodní (cca 78 km) sítě CZT, jejíž vznik se datuje do 30. let minulého století. Teplárenské zdroje Brna disponují přebytkem cca 200 MW tepelného výkonu, což na jednu stranu svědčí o jejich předimenzovanosti, ale na druhou stranu umožňuje spolehlivý provoz soustavy a nasazování ekonomicky výhodných provozních jednotek pro minimalizaci provozních nákladů.
V posledních deseti letech došlo v odběratelské sféře k velkým změnám - mnoho podniků, zejména na parní síti, přestalo existovat, jiné investovaly do vlastního zdroje a odpojily se od sítě CZT. Snižování odběrů v bytové sféře souvisí s dodatečným zateplováním budov, instalací měření tepla a regulací vytápěcích systémů. Od r. 1994 se odběr tepla ze sítí CZT z výše uvedených důvodů snížil o více jak 30 %.
Z provedených studií přitom vyplývá, že každá plynofikace na úkor dodávek tepla ze sítě CZT, popř. prosazení zemního plynu jako paliva v oblasti se založeným a funkčním systémem CZT má negativní vliv na kvalitu ovzduší, zejména přímo v místě vzniku těchto zdrojů. Z pohledu kvality ovzduší je výhodnější vyrobit teplo v několika velkých zdrojích s vysokými komíny, než výrobu decentralizovat do stovek či tisíců výduchů končících v průměrné výšce 10 - 15 m. Energetické využití paliva a ekonomiku provozu zařízení dále zlepšuje kombinovaná výroba tepla a elektřiny. Podobného efektu u malých decentralizovaných zdrojů nelze dosáhnout.
Odpojování od systémů CZT „roztáčí spirálu": Náklady na provoz zdrojů zůstávají konstantní, musí se však rozdělit mezi menší počet odběratelů. To vede k růstu ceny za vyrobený GJ, což je impulsem k dalším žádostem o odpojení.
Při této příležitosti je vhodné poukázat na změny v DPH, které nastanou od r. 2007. Centrální teplo bude v tomto období přesunuto ze snížené 5% sazby do zvýšené sazby 19%. Takový nárůst ceny tepla bude pro řadu odběratelů neudržitelný a vyústí do hledání jiných způsobů zajištění tepla, tedy i k návratu k vytápění tuhými palivy. Důsledky, které to bude mít na kvalitu ovzduší, netřeba dále rozvádět.
V současné době probíhá v orgánech vedení města Brna schvalování Uzemní energetické koncepce (ÚEK), která se mj. zabývá i řešením problematiky CZT. Podle zástupců odboru životního prostředí by ÚEK měla výrazně přispět k zachování a dalšímu rozvoji systémů CZT v Brně, neboť ekonomické i ekologické přínosy jejich provozu jsou nesporné a investice do zajištění náhradních zdrojů pro výrobu tepla by byly velmi vysoké.
(RED)
Pražská teplárenská a.s.,
Partyzánská 7,
170 00 Praha 7.
E-mail: mhodac@ptas.cz
dokončeníze str. 1
údajů na indikátorech. Náklady na ohřev teplé vody se rozdělují v poměru 30 % podle podlahové plochy ku 70 % podle odebraného množství.
Důvod, proč vše nemůže být rozděleno jen podle naměřené spotřeby, je ten, že dodávka tepla a teplé vody musí být zajištěna i k bytům, které zrovna nikdo neobývá a které nemají puštěné radiátory ani nespotřebovávají teplou vodu. Voda v soustavě však musí cirkulovat, aby kdykoliv po otevření kohoutů mohla začít téct či ohřívat radiátory. A udržování této cirkulace v chodu samozřejmě něco stojí. Nevytápěný byt rovněž přijímá teplo skrz stěny z okolních bytů, jejichž obyvatelé by na svého souseda dopláceli. Je proto spravedlivé, že určitým dílem na celkové spotřebě participuje každý, ať sám osobně teplo využívá, či nikoliv. Na druhou stranu je důležité, že tento systém umožňuje, aby ti, kdo šetří a spotřebovávají tepla méně, také méně platili.
Zálohové platby za teplo a teplou vodu mohou způsobovat problémy malým nově založeným bytovým družstvům a sdružením vlastníků. Zálohy se totiž obvykle stanovují tak, že domácnosti platí po celý rok stejně a v letních měsících vlastně dorovnávají dluh, který jim vznikl v topné sezóně. Vlastník objektu však musí dodavateli hradit skutečnou spotřebu hned, takže v zimě platí víc, než dostává od nájemníků, a přes léto si vytváří rezervy pro další topné období. Vznikne-li družstvo v zimě, žádné rezervy si ještě nemohlo vytvořit, a proto nemusí mít na svém účtu dostatek financí k úhradě všech nákladů. Při privatizaci bytových domů je tedy třeba s takovou situací počítat a včas projednat s dodavatelem tepla možné způsoby jejího řešení.
PAVEL ČERNÝ
"Na odečtech pro Pražskou teplárenskou se podílí necelá stovka pracovníků v terénu. Každý si u nás v centrále ve stanovené datum vyzvedne odečtový terminál, což je miniaturní počítač, do něhož zaznamenává data z měřidel. K přístroji dostane mapku s vyznačením, kde se jednotlivá měřidla nacházejí, a sadu klíčů, aby se k nim dostal. Pak má dva dny na to, aby provedl odečty a vrátil se s nashromážděnými údaji."
Všichni odečítači jsou stálými zaměstnanci ODEMu a absolvují patřičné školení. Před tím, než začnou pracovat samostatně, projdou si trasu s někým, kdo už situaci v daném místě zná, a seznámí se s druhy měřidel, jejich umístěním a dalšími podrobnostmi.
„Odečty provádíme téměř na celém území Prahy v nejrůznějších objektech. Naši pracovníci se proto v terénu setkávají s mnoha typy měřidel. Abychom jim usnadnili orientaci, zpracovali jsme přehledný manuál, v němž jsou obrázky všech používaných zařízení
a přesné popisy, jaké údaje z nich je třeba zaznamenat," vysvětluje Skrbek.
Riziko lidské chyby snižuje i to, že měřidla jsou opatřena čárovým kódem, který se pomocí čtečky zaznamenává do terminálu. Hodnota o stavu zapsaná pracovníkem se tak přiřadí ke správnému měřidlu.
V současné době ÓDEM testuje využívání speciálních sond, které pracují na bázi infračerveného a induktivního přenosu dat. Tuto sondu přiloží odečítač k měřidlu a hodnota z displeje i číslo přístroje se automaticky zaznamenají do terminálu. Nikdo nemusí nic vyťukávat ručně, takže pořízení chybného záznamu je prakticky nemožné. Využití infračervených a induktivních sond samozřejmě vyžaduje patřičně vybavená měřidla. Než se tedy dočkáme toho, že většinu ze skoro šesti tisíc ručně odečítaných měřidel Pražské teplárenské půjde odečítat sondami, bude to jistě pár let trvat, ale stará zařízení se postupně nahrazují novými, a ta už moderní způsoby práce umožňují.
Největší problémy vznikají podle Skrbka při vstupu do měřených objektů. Pokud je měřidlo umístěno v bytovém domě, stává se, že jeho obyvatelé vymění klíč od vchodových dveří a neinformují o tom firmu provádějící odečty. Zajistit si znovu přístup do takového domu bývá někdy heroický výkon. Pokud je měřidlo umístěno
v předávací stanici, která je majetkem PT, je situace mnohem jednodušší. „I tady se ale občas stane, že někdo vymění zámek a my se o tom dozvíme, až když náš zaměstnanec na místě marně lomcuje klikou," říká Skrbek. Dodává však, že náprava je v takovém případě mnohem jednodušší a rychlejší.
K měřidlům v objektech PT ovšem zase nemají přístup zákazníci, a někteří si pak stěžují, že nemohou kontrolovat, zda jim dodavatel tepla fakturuje správné hodnoty. „Všechno je věcí domluvy," odpovídá na tuto výtku Skrbek. „Kdokoliv se na nás může obrátit se žádostí a my jej na odečítání vezmeme s sebou. V řadě případů také pracovník provádějící odečet nechává na smluveném místě lístek s naměřenými hodnotami, který si pak někdo z bytového družstva vyzvedne a může si všechny údaje překontrolovat," popisuje různé možnosti, jak postupovat.
Po provedení odečtu terénní pracovníci vrátí terminály do centrály ODEMu, kde se data z nich přehrají do velkého počítače a odtud putují elektronickou cestou do PT, kde slouží jako podklad k fakturaci.
Měřiče jsou zabezpečeny plombou, takže zaměstnanec odečtové služby ani jiná neoprávněná osoba nemá možnost s nimi jakkoli manipulovat a ovlivňovat naměřené údaje. Pokud přece jen vzniknou nějaké pochybnosti, má zákazník právo účtovanou výši spotřeby reklamovat. Přezkoušení reklamovaného měřidla musí proběhnout do 30 dnů, a to jak na místě, tak i v autorizovaném metrologic-kém středisku. Jestliže se prokáže chyba na měřidle, hradí jeho výměnu za nové a veškeré náklady spojené se zkouškou Pražská teplárenská, je-li měřidlo v pořádku, musí zkoušku (cca 5000 Kč) zaplatit reklamující zákazník.
V případě, kdy z nějakého důvodu nebylo možné provést odečet, provede PT náhradní výpočet spotřeby postupem přesně stanoveným obchodními podmínkami. Rozdíl proti skutečnému stavu se vyrovná v následujícím období, kdy je odečet již řádně proveden.
(PAC)
Indikátoy se umísťují přímo na radiátory topení a slouží ke stanovení správných poměrů pro rozúčtování spotřeby tepla v jednotlivých místnostech a bytech. Podle principu fungování je můžeme rozdělit do následujících kategorií:
Jejich hlavní součástí je skleněná trubička s barevnou kapalinou. Působením tepla z radiátoru se kapalina odpařuje a na stupnici vedle trubičky můžeme odečítat, kolik jí ubylo. Nevýhodou je, že kapalina se odpařuje také vlivem tepla v místnosti, i když radiátor netopí. Měření je tedy méně přesné a neumožňuje rozlišit, jakou část tepla spotřebitel odebral z otopné soustavy a jaká vznikla např. při vaření, slunečním svitem skrz okno nebo vlivem provozu elektrospotřebičů v domácnosti.
Opařovací indikátory jsou také méně rezistentní proti neoprávněným zásahům ze strany uživatele. Existuje několik způsobů, jak je možné naměřené hodnoty spotřebovaného tepla snížit proti skutečnosti.
Údaje o sálání radiátoru snímá elektronické čidlo a data se zobrazují na displeji. Ani tento typ měřidel však nerozlišuje různé zdroje tepla, a přestože je ovlivnitelný méně než odpařovací, i u něho lze neoprávněnou manipulací docílit zkreslení vykazovaných údajů.
Veškeré informace o radiátoru a místnosti, kde je umístěn (výkon, redukční koeficienty polohy místnosti) jsou naprogramovány přímo v indikátoru. Naměřené hodnoty je proto možné použít přímo a
nemusí se ručně přepočítávat. Základní princip fungování je založen na tom, že jedno čidlo snímá teplotu radiátoru a druhé teplotu vytápěné místnosti. Z rozdílů obou hodnot zařízení průběžně zjišťuje, kolik tepla do místnosti dodal radiátor a kolik jiné zdroje. Měření spotřeby tepla je tak mnohem přesnější a také hůře zkreslitelné. Cip v přístroji je totiž naprogramován tak, aby při pokusech o neoprávněné ovlivnění vypnul jedno z čidel a indikátor na měřeném radiátoru pak začne vykazovat vyšší spotřebu.
Jedná se v podstatě o dvoučidlový indikátor, který má v sobě zabudován miniaturní rádiový vysílač. Ten pravidelně vysílá informace o stavu měřidla do přijímače umístěného na chodbě či v jiné společné části domu. Jeho výhodou je, že pracovník při odečtu nemusí vstupovat do bytů, ale všechna data si „stáhne" najednou z přijímače, aniž by obyvatele bytů jakkoliv rušil. Moderní přístroje umožňují sledovat a zaznamenávat hodnoty o výkonech topných těles a teplotách v časových řadách, takže kdykoliv během roku je možné zjistit stav k libovolnému datu. Taková služba má svůj nedocenitelný význam např. při výměně nájemníka bytu v průběhu topné sezóny nebo při reklamacích dodávek tepla.
Na stejné zařízení lze připojit i bytové vodoměry a odečty spotřeby tepla a vody se pak provádějí najednou.
(RED)
dokončeníze str. 1
Pokud není někdo spokojen s vyúčtováním tepla, kam se může obrátit se žádostí o kontrolu?
Vyúčtování nákladů za teplo a teplou užitkovou vodu konečným spotřebitelům v domě (zúčtovací jednotky) musí obsahovat náležitosti dle vyhlášky ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb. V případě nejasností ve vyúčtování se mohou koneční spotřebitelé obrátit na majitele objektu.
Celkové výchozí údaje použité při vyúčtování, tedy cena tepelné energie a její množství na vstupu do zásobovaného objektu kontroluje Státní energetická inspekce. Pokud je konečný spotřebitel přesvědčen o nesprávném vlastním rozúčtování celkových nákladů na tepelnou energii, může se obrátit v této občansko právní záležitosti na soud.
Jak postupuje váš úřad proti dodavateli tepla, který se neřídí platnými předpisy, např. při tvorbě ceny?
Při sporu o cenu tepelné energie mezi dodavatelem a odběratelem posuzuje ERU dodržení závazných podmínek pro tvorbu ceny a rozhodne o její výši, kterou může dodavatel jako předběžně kalkulovanou cenu uplatňovat. Při podezření z porušení cenových předpisů u výsledné ceny tepelné energie, energetického zákona či zákona o hospodaření s energií dává ERÚ podnět Státní energetické inspekci k zahájení kontrolního řízení. Během roku se jedná o desítky kontrol. V případě porušení cenových předpisů se v teplárenství nejčastěji jedná o překročení možného meziročního nárůstu, nepřiměřenou výši některých kalkulovaných položek ve věcně usměrňované ceně či o zahrnutí ekonomicky neoprávněných nákladů.
Jakým směrem se vyvíjí státní regulace v oblasti teplárenství?
ERU přistoupil pro rok 2005 k výraznějšímu uvolnění regulace a uvidí se, jak se systém osvědčí v praxi. Pozornost v cenové regulaci se soustřeďuje na dodavatele s vyšší jednotkovou cenou tepelné energie, kteří mají omezen meziroční nárůst stálých nákladů a zisku. Naopak u dodavatelů s nižší cenou tepelné energie toto omezení není, což umožňuje větší volnost při cenových jednáních mezi dodavatelem a odběratelem. Jak jsem již uvedl, hlavní nástroj má v ruce odběratel: tím je kvalitní smlouva.
Jaké změny lze očekávat v českém teplárenství v návaznosti na uvolnění trhu s elektřinou a s plynem?
Pouze teoreticky by se mohla možnost volby dodavatele elektrické energie či zemního plynu v teplárenství projevit nepatrným poklesem. Reálně je nutné počítat minimálně se stagnací a růstem, neboť poslední etapy otevírání trhu s elektřinou a plynem s sebou přinášejí spíše náklady na straně distributorů, než efekty na straně zákazníků.
Můžete vyjádřit očekávané tempo, kterým budou růst ceny za teplo a na jaké úrovni se zastaví (např. v poměru k průměrné mzdě, k inflaci apod.)?
Cena tepelné energie je obvykle v největší míře závislá zejména na ceně použitého paliva (uhlí, zemní plyn, topný olej, bioma-sa aj.). Předpokládá se, že nárůst ostatních nákladů při výrobě a rozvodu tepelné energie v následujících letech nepřekročí v průměru míru inflace. Ke znatelnému nárůstu ceny tepelné energie dojde od 1. 1. 2008, kdy by měla být po sjednocení daňové legislativy ČR a EU přeřazena tepelná energie ze snížené sazby DPH (dosud 5 %) do sazby základní (dosud 19 %).
Eva Fišerová
„Nejdříve je třeba zdůraznit, že aby rozúčtování topných nákladů bylo spravedlivé, musí se všechny subjekty napojené na jedno odběrové místo dohodnout a zvolit společný postup, to znamená jednotný typ indikátoru a firmu, která bude provádět odečty a rozúčtování," upozorňuje Boula. „Pokud např. v jednom vchodě indikátory mají a v druhém ne, pak ti, co měří a šetří, doplácejí na sousedy. Když indikátory mají sice všichni, ale v každé části domu jiný typ (odpařovací a elektronický), vzniká zase problém se stanovením správných poměrů, jimiž se naměřené hodnoty budou vzájemně přepočítávat."
Při rozdělování nákladů na vytápění se také zohledňuje poloha bytů. Rohové místnosti, jejichž stěny tvoří obvodové zdi domu, mají vyšší spotřebu než středové a jejich obyvatelé by byli proti sousedům uvnitř domu znevýhodněni. Proto se pro každý radiátor stanovují koeficienty podle toho, kde je umístěn. Elektronické indikátory umožňují hodnotu koeficientu a výkonu radiátoru naprogramovat,
takže vykazovaná naměřená hodnota už je konečná, u odpařovacích indikátorů je nutné odečtený údaj ručně přepočítat.
Jak již bylo uvedeno v předchozím článku, celkové náklady na teplo se rozdělují na část základní - rozúčtovávanou podle podlahové plochy bytů (40 % -50 %) a na část spotřební - rozúčtovávanou podle hodnot naměřených indikátory (60 % - 50 %). V tomto poměru se pak celková spotřeba domu přepočítá mezi jednotlivé byty. Pokud v některém z bytů není umožněn přístup k indikátorům, provede se náhradní způsob rozúčtování: V případě nezpřístupněni celého bytu připadne na složku spotřební l,6náso-bek spotřební složky nákladů připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy. Pokud není možné odečíst pouze některý indikátor provede se náhradní rozúčtování na 1 radiátor podle průměrné spotřeby indikátorů na radiátorech o stejném či podobném výkonu v daném objektu.
Když v průběhu roku dojde ke změně nájemníka bytu, je vhodné provést odečet i k datu této změny. Tím se usnadní spravedlivé rozdělení nákladů na teplo mezi starého a nového nájemníka.
I když indikátory topných nákladů jsou poměrně odolné, může někdy dojít k jejich poškození. V takovém případě je vhodné obrátit se
co nejdříve na firmu, která indikátory instalovala, aby provedla výměnu za nový. Odečítači navštěvují byty, aby zaznamenali stav indikátorů spotřeby tepla, obvykle na přelomu roku. Odpařovací indikátory je nutné odečíst co nejblíže k 1. lednu, protože ukazují pouze okamžitý stav a hodnota na nich se průběžně mění. Elektronické indikátory si hodnotu z posledního dne roku uloží do paměti a je možné ji vyvolat kdykoliv v následujících dvanácti měsících.
"Vzhledem k nutnosti uzavřít rok účetně by však všechny odečty měly být provedeny do konce ledna," uzavírá Boula.
(PAC)
„Naším úkolem je starat se o to, aby se lidé na pracovištích cítili dobře a aby bylo zajištěno optimální prostředí pro zařízení televizní technologie," popisuje Matějíček činnost svého týmu. „Když je vám zima nebo horko, když je v místnosti příliš suchý vzduch, necítíte se dobře a klesá vaše pozornost i celkový výkon. A proto jsme tu my, abychom ve všech objektech zajistili optimální pracovní podmínky a pohodu, a přitom, aby to Českou televizi nestálo zbytečně mnoho peněz," dodává.
Areál televize na Kavčích Horách je napojen na přívod tepla z Pražské teplárenské už od zahájení prvního provozu v r. 1969. Dodnes zde slouží několik výměníkových stanic, v nichž funguje ještě původní technologické zařízení. Většina součástí systému je však samozřejmě novější. „Jednotlivá pracoviště se v průběhu let neustále modernizují a rekonstruují a ruku v ruce se zaváděním nových technologií pro záznam,
střih a vysílání obrazu se zákonitě mění i požadavky na vytápění a vzduchotechniku. Takže vlastně pořád něco starého bouráme a nového budujeme," říká Matějíček. Složitý systém vzduchotechniky a vytápění je řízen z centrálního velínu, odkud mohou operátoři prostřednictvím počítače v reálném čase „nahlédnout" do kterékoli strojovny nebo výměníkové stanice. U nově zrekonstruovaných systémů i do jednotlivých místností. Z jedné klávesnice tak ovládají klimatickou pohodu zaměstnanců v celém areálu.
„Lidé na různých pracovištích většinou mají možnost nastavit si parametry, při nichž se cítí nejlépe. Pokud jejich požadavky nejsou skutečně extrémní, nijak jim do jejich volby nezasahujeme.
Když se ale např. nedokáže dohodnout ranní směna s odpolední a každá otáčí kolečko termostatu na úplně opačnou stranu, musíme nastavit nějakou střední hodnotu. Vytápění budovy má dost velkou setrvačnost a časté přepínání režimů vede pouze ke ztrátám, určitě ne k pohodě. Navíc v mnoha případech jsme omezeni nároky zařízení televizní technologie."
„Od ropné krize v polovině osmdesátých let instalujeme na všechny nově budované provozy rekuperační zařízení a u starších provozů je postupně dodáváme. Snažíme se tak maximálně využít teplo, které by jinak odešlo ven s odvětraným vzduchem. Neustále také modernizujeme systém měření a regulace spotřeby tepla a chladu. Počáteční náklady na tyto technologie jsou samozřejmě vyšší, ale když si spočítáme cenu energie, kterou za léta provozu takto ušetříme, není o čem pochybovat. Investice se bohatě vyplatí a vedle úspor ještě zároveň zvyšujeme komfort uživatelského prostředí, což, jak už jsem řekl na začátku, je neméně důležité," vysvětluje Matějíček.
Zabezpečit optimální prostředí pro složitou a drahou techniku a navíc zajistit, aby se cítili dobře i lidé, kteří ji obsluhují, někdy bývá dost tvrdým oříškem. Elektronika vyžaduje minimální prašnost, mnohdy také výkonné chlazení.
Ve studiích a na vysílacích pracovištích se tepelné nároky mění podle toho, zda jsou či nejsou zapnuté osvětlovací lampy, které samy své okolí poměrně značně vyhřívají. Množství zapnutých lamp se během dne několikrát mění a ovládací a regulační systém s tím musí počítat. Všude, kde se natáčí, také platí velmi přísné požadavky na úroveň hluku. Rány a syčení v trubkách topení rozhodně nejsou dovoleny.
To vše se musí zohlednit už ve fázi projektu a přípravy stavby; opravovat chyby a řešit problémy, na které se nemyslelo včas, je vždycky zbytečně drahé a neefektivní.
„Pokud budujeme úplně nový objekt, je to vždycky jednodušší, ale v takové situaci moc často nejsme.
Provoz televize se racionalizuje, takže budov ubývá a nová pracoviště a provozy vznikají na místě, kde dříve bylo něco jiného. Zorganizovat to tak, aby vše fungovalo, jak má, dá hodně přemýšlení," konstatuje Matějíček.
V současné době je jedním z nejvýznamnějších kroků, na který se ČT připravuje, přechod na digitální vysílání. Běžný divák jistě pochopí, že k tomu je třeba změnit technologická zařízení ve studiích a na vysílacích pracovištích. Jen zasvěcenci však vědí, že to bude znamenat i značný zásah do systému vytápění a vzduchotechniky. Vyřešit všechny problémy, které to s sebou přinese, je úkol pro Karla Matějíčka a jeho tým.
Pavel Černý
...Válečné nebezpečí přinutilo správu holešovické elektrárny k nutným přípravám proti-letecké ochrany, např. krytů. Aby výroba elektrárny byla pro případ války na delší dobu zajištěna, byla uhelná skládka v r. 1938 rozšířena na 8000 vagónů uhlí. Ve sklepě pod hlavním rozvaděčem bylo umístěno asi 8000 krabic vojenských masových konzerv.
V den částečné náhlé mobilizace 21. května 1938 byly důležité objekty elektrárny obsazeny protileteckými vojenskými četami, které byly vyzbrojeny těžkými protileteckými kulomety. Při všeobecné mobilizaci v září 1938 byla elektrárna vybavena všemi pomůckami protiletecké ochrany, čety z řad zaměstnanců v ní vyškoleny a osazenstvo odhodláno udržet provoz elektrárny i za nejobtížnějších podmínek. Když došla zpráva o mnichovské zradě, srotili se rozhořčení zaměstnanci na dvoře a nepomohly ani chlá-cholivé řeči členů správní rady, aby se nepodíleli na protivládních demonstracích.
Nebyli jsme si tehdy vědomi, jak se vše dál vyvine. Obávali jsme se, že ervěnická elektrárna po německé okupaci v říjnu 1938 nebude již dodávat el. energii do Československa. V r. 1938 a 1939 se zařadil do služby holešovické elektrárny jistý počet vyhoštěných zaměstnanců ervěnické elektrárny.
V osudný den 15. března 1939 byl pro všechny pracující holešovické elektrárny nejhroznější zážitek, když za sněhové vánice stanula kolem 14. hod. před bránou eskorta hitlerovského okupantského vojska. Zřídila si u vltavského břehu ubikace, dočasně ustanovila stráž před bránou a použila elektrárenského dvoru k nelidskému řvavému cvičení nováčků. Vojsko bylo brzy vystřídáno ochrannou policií „Werkschutzem". Odbojný duch osazenstva po celou válku se projevoval ve velké soudržnosti. Někteří ze zaměstnanců použili uhelné skládky k přechodné úschově zbraní. Podzemní organizace zakázané KSČ se občas mezi osazenstvem projevovala letáky.
Čím déle trvala válka, tím více se stupňovalo zuření okupačních dozorčích orgánů. Občas si zařádilo i gestapo zatýkáním zaměstnanců.
Noční přelety spojeneckých letounů přes nebo kolem Prahy nabývaly po r. 1942 na četnosti, takže protiletecká poplachová siréna umístěná ve štítu budovy hlavního rozvaděče houkala stále častěji. Neočekávaně a při opožděném houkání poplachu shodily 15. listopadu 1944 v polední době dva letouny neznámého původu asi 12 pum na území i okolí elektrárny, aniž zasáhly samotný výrobní blok. Asi 4 pumy explodovaly v místech před hlavní frontou budovy zkušebny. Střepinami byly na ulici a v okně protilehlého obytného domu zabity osoby a v budově zkušebny bylo lehce zraněno asi 15 osob. Asi 3 pumy se probořily do uhelné skládky, v níž nevybuchly a byly odjištěny v noci zvláštní četou.
Byl to první případ, že spadly letecké pumy na území Prahy. Zvědaví Pražané putovali k holešovické elektrárně, aby na vlastní oči viděli účinky leteckého útoku. Dalšími nálety na Prahu 15. února a 25. března 1945 nebyla holešovická elektrárna již dotčena.
Po celou dobu války považoval každý za svůj hlavní úkol, aby elektrárnu ubránil před zlo-vůlí Němců. Největší pozornost tomu byla věnována, když se blížil konec války. Proslýchalo se, že při náhlém ústupu Němci odejmou regulační ventily parních turbín, aby tím vyřadili elektrárnu z provozu. Ani k tomu jim ovšem již nezbyl čas...
Pokračování v dalším vydání Zpravodaje
Mezinárodní hudební festival Pražské jaro vznikl v roce 1946 z podnětu tehdejšího šéfdirigenta České filharmonie Rafaela Kubelíka jako součást oslav 50. výročí založení orchestru (1896). Pražské jaro je od svého založení reprezentativní přehlídkou české i světové hudební kultury a jejích nejnovějších trendů, a to v podání vynikajících světových umělců, symfonických orchestrů a komorních těles. S festivalem jsou spojena jména velikánů klasické hudby. Představili se na něm např. Václav Talich, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Leo-nard Bernstein, Sir Adrian Boult, Rudolf Fir-kušný, Václav Neumann, David Oistrach, Svjatoslav Richter, Jevgenij Mravinskij, Lorin Maazel, Herbert von Karajan, Claudio Abba-do, Sir Colin Davis, Anne-Sophie Mutter, Ravi Shankar, Zubin Mehta a celá plejáda dalších osobností, které symbolizují české i světové interpretační umění celé druhé poloviny 20. století.
Klasickou dramaturgii poloviny 20. století festival postupně rozšířil na jedné straně o hudbu starších slohových období, na straně druhé potom o „neklasické" hudební žánry, například jazz, blues, rock a hudbu etnickou. Festival připomíná významná hudební výročí uváděním koncepčního výběru skladeb jubi-lantů, zároveň se však systematicky věnuje uvádění hudebních novinek, jejichž vytvoření v řadě případů sám objednává.
Pražské jaro dává pravidelně šanci také mladým interpretům, z nichž mnozí na festivalu vykročili k mezinárodní kariéře. Pevnou vazbu na mladou generaci zaručuje rovněž každoroční soutěž mladých interpretů, která je integrální součástí festivalu.
Z laureátů soutěže Pražského jara je nesporně nejslavnější osobností legendární ruský violoncellista Mstislav Rostropovič, rovněž pravidelný host festivalových koncertů.
Pražské jaro bylo vždy pootevřeným oknem do světa a patřilo k prestiži návštěvníků být „při tom", na druhé straně je významná účast i pro účinkující, neboť je oceněním jejich umění.
Kvalitu festivalu a z ní odvozených hlubokých kulturních zážitků podmiňuje jeho partnerství s významnými společnostmi, mezi kterými se vyjímají na čelných místech Česká spořitelna, Transgas, Subterra, PVT a další subjekty, s jejichž jménem jsou spojeny mnohé významné koncerty.
Koncerty Pražského jara tvoří často prestižní společenskou příležitost k setkávání význačných osobností kulturního, politického i hospodářského života.
Do seznamu partnerů obecně prospěšné společnosti Pražské jaro se letos poprvé zapsala rovněž Pražská teplárenská a. s.
Zajištění sedmdesátimilionového rozpočtu festivalu je financováno moderním způsobem, v němž má veřejný sektor menšinový,
zhruba třetinový, podíl. Veřejnou podporu reprezentuje tradičně Mnisterstvo kultury ČR
a od konce
90. let
rovněž
hlavní
město Praha
v roli spolupořadatele.
Příjmy z prodeje vstupenek nedosahují ani dvacet procent nákladů. Z tohoto důvodu více než padesát procent nákladů nezbytných pro zajištění festivalu hradí kultuře přející partneři a sponzoři, kteří od roku 1991 postupně převzali rozhodující odpovědnost za jeho financování.
Nelze opomenout subjekty spolupracující na základě bariérových smluv. Například hotel InterContinental poskytuje festivalu výhodné ubytování jeho účastníků, Daimler Chrysler zase automobily Mercedes-Benz pro jejich transport... Stále významnější úlohu hrají rovněž mediální partneři v čele s Českou televizí a Českým rozhlasem, Mladou frontou Dnes a internetovým portálem Seznam. Všem významným partnerům Pražské jaro nabízí zejména spojení jejich jména s festivalem v rámci vlastní propracované mediální kampaně, profesionální servis i možnost užívat partnerský titul v rámci své marketingové a reklamní strategie.
Do rozjetého marketingového vlaku Pražského jara nyní nastoupila také Pražská teplárenská a. s., pod jejíž záštitou se letos poprvé uskuteční dva vybrané festivalové projekty. „Jsme rádi, že na festivalu participuje společnost se stejným přívlastkem ve jméně, dokumentující vazbu na hlavní město Prahu," hodnotí počátek spolupráce ing. Bělor.
Přestože má festival kvalitní partnery, průběžně se jejich seznam mění. Organizátoři si dobře uvědomují, že jim musejí předložit nabídku na úrovni, zájemců o sponzorské peníze je totiž mnoho na všech frontách. Naštěstí mohou vedle cílené prezentace festivalu nabídnout také dlouhodobý koncept a přesné plánování. Například nyní pracuje desetičlenný organizační tým současně na přípravách tří nadcházejících festivalů, tedy až do roku 2007, což by nebylo bez jistoty partnerské spolupráce možné.
Ta s Pražskou teplárenskou dostala konkrétní rysy letos v lednu, kdy se zástupci obou společností dohodli na zásadách spolupráce v roce 2005. Cílem je sladit zájmy tak, aby nové partnerství mohlo být po vyhodnocení základem delších vztahů. Budování kultivovaných vztahů je trvalým tvůrčím procesem a Pražské jaro s Pražskou teplárenskou k němu přistupují s radostí a oboustrannou důvěrou.
Eva Fišerová
Jak už dnes víme, pojem bezpečnost nezahrnuje pouze činnost po zuby ozbrojených osobních strážců, ale v první řadě organizaci, plánování, prevenci, systematickou přípravu na krizi, akceschopnost a výcvik. Také víme, že bez důsledné organizace a přípravy se „bezpečnost" stává chaotickou a neefektivní. Jak již bylo popsáno dříve, aktivní bezpečnost (ostraha) je otázkou přesně určeného místa, času a činností, zatímco „krizové řízení" řeší budoucí události, často neuchopitelné a zdánlivě nemožné. Ale jsou opravdu tak nemožné? Můžeme být opravdu tak klidní? Opravdu se nic nezměnilo za poslední rok? Za posledních deset, dvacet let? Opravdu se není na co připravovat? Zkusme se podívat trochu zblízka na možnost a pravděpodobnost takových událostí:
Z pohledu klimatických podmínek je v této části Evropy (ve srovnání s jinými kouty světa) podle odborníků malá pravděpodobnost rozsáhlých přírodních katastrof. Přesto jsme v roce 2002 zažili katastrofální povodně, jejichž následky vidíme dodnes. Budou se opakovat? Změny klimatu v Evropě jasně naznačují, že vichřice, které jsme před dvaceti lety považovali za ničivé (tedy s rychlostí větru kolem 120 až 140 km/h) jsou dnes běžným jevem. Rychlost větru dnes dosahuje při takových událostech v nárazech rychlostí přes 200km/h. Sám jsem byl v jižních Čechách v roce 1998 přímým svědkem ničivých vzdušných vírů typu cyklon,
kdy se střechy domů a stoleté stromy volně pohybovaly vzduchem, a musím se přiznat, že mi teprve v té chvíli docházelo, jak daleko se posunul význam slova „katastrofa".
Nejinak je tomu se zemětřesením. Před dvaceti lety byl tento úkaz považován téměř za nemožný nebo se o něm prostě mlčelo. Pamatujeme jen lehká a neškodná zemětřesení v 70. a 80. letech. Dnešní seismologické studie však obsahují mnohem tvrdší závěry. Podle nich může totiž v některých částech naší republiky dojít až k zemětřesení st. 8 (podle dvanáctistupňové MSK-64). Jen pro představu - padají sloupy a chatrnější budovy, komíny se sesouvají, velké zvony už nezvoní, protože spadly i s věžemi, v půdě jsou trhliny až 10 cm, dochází k rozsáhlým sesuvům půdy, apod.
V obou příkladech nemůžeme pomíjet obrovské škody, ztráty na životech a osobní tragédie, ale přemýšlíme i nad tím, jaký by to mělo dopad na výrobu? Na obchod? Na okolní svět, naše zákazníky a dodavatele? Pokud se na to podíváme očima zkušeností nepřipravených obyvatel jihovýchodní Asie, možná se nám tento problém objeví v jiném světle...
Fenomén terorismu a superterorismu je další hrozbou, s níž se musíme naučit žít. Zavřít oči a tvářit se, že nic takového neexistuje, je cestou, která může velice rychle skončit... Podle posledních výzkumů SUJB je v naší lokalitě například velmi málo pravděpodobný masivní útok speciálně připravenou zbraní, ale je velice jednoduché pořídit si chemickou nebo biologickou zbraň z dostupných prostředků. Tedy z materiálu, který lze běžně koupit v obchodech. Ničivá síla takové zbraně je stejná, pořízení levné, výroba rychlá a jednoduchá, dopad katastrofální a smrtelný. A je v podstatě jedno, jestli ji vyrobil terorista, kriminální živel nebo student, kterému se zrovna nechce do školy.
Věřte mi, že nepíši tyto řádky proto, abych čtenáře vyděsil a nutil ho neustále žít ve strachu. Chci jen na několika příkladech demonstrovat, jak je skutečnost často rozdílná od „obecného názoru". Chci, abychom si uvědomili krutou realitu současného světa a vzali na vědomí změny, ke kterým dochází. To je totiž jediný způsob, jak pochopit nutnost přípravy na „nemožné" a nesejít z cesty, až nám na ni někdo nebo něco položí překážku.
MIROSLAV MACH
(Použité informace vycházejí ze studie SUJB „Problémy likvidace následků chemických a biologických teroristických útoků", 2004 a Seismologické mapy ČR Geofyzikálního ústavu AV ČR, 2004)
www.ptas.cz
e-mail: zpravodaj@ptas.cz
Vydává:
Pražská teplárenská a.s.,
Partyzánská 7,
170 00 Praha 7,
tel.: 266 751 111
Vedoucí redaktor:
Luboš Pavlas
Výkonný redaktor:
Pavel Černý
Registrováno
u Ministerstva kultury ČR,
pod číslem MK ČR El 2558
Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s.p.,
Odštěpný závod Praha, c.j. nov. 6399/98
zedne 19.5.1998
Grafická úprava a repro:
Agentura C.D.P., s.r.o,,
Filip Matušinský
tel.: 267 311032,
e-mail: cdp@agenturacdp.cz
Tisk:
Helma