SLOVO ÚVODEM
PT má specifické postavení,

Když jsem loni v druhé polovině roku byla zvolena do představenstva společnosti Pražská teplárenská a následné se stala předsedkyní představenstva, vstoupila jsem tím do společnosti, která má na trhu zvláštní postavení. Jakožto energetická firma nepatří mezi největší, v oboru teplárenství je vsak nezpochybnitelným velikánem, vždyť teplárenská soustava pro zásobování Prahy přivaděčem z Mélníka se řadí k tém největším v Evropé. V dodávkách tepla má na jedné strané určitou formu monopolu a s tím spojenou povinnost stanovovat cenu podle regulovaných pravidel, na druhou stranu ceny nakupovaných energetických surovin neustále rostou. Aby se dopad dražších vstupů na odběratele minimalizoval, je jedním z trvalých úkolů snižování ostatních nákladů a zvyšování výkonnosti mimo jiné v oblasti produktivity práce.

Jisté není třeba skrývat, že pokles průmyslové výroby v 90. letech a masivní instalace nejrůznějších úsporných prvků znamenaly pro PT citelný pokles odbéru, který je nyní nutné nahrazovat jinde. Perspektivními budoucími klienty jsou nové budovaná obchodní a administrativní centra, nová obytná sídlišté ci skladové a logistické areály. Cílem společnosti poskytující služby - což dodávka tepla a teplé vody je - musí být vytváření podmínek pro spokojenost zákazníků, a to nejen stávajících, ale i nových, kteří 0 způsobu vytápéní teprve uvažují a dálkové teplo je pro nejednou z možných variant.

Díky tomu, že vétšina tepla z PTje vyrobena z energetického uhlí v mělnické elektrárně, představuje proti konkurenci významnou cenovou přednost, a ani ekologické aspekty nejsou rozhodné zanedbatelné.

Dalším významným specifikem teplárenského trhuje závislost na počasí. Mírný začátek zimy je dobrou ukázkou, jak snadno může příroda zasáhnout do plánů přes to, že všechna zařízení a technologie jsou připravené plné pokrýt potřebu zákazníků. Společnosti, které podnikají v oblasti nám podobné, musíš témi-to výkyvy počítat a umet hledat řešení. Pro zaměstnance PT to znamená zvýšené nároky na flexibilitu tak, aby společnost prosperovala a svým klientům dodávala vysoký komfort služeb i v těchto změněných podmínkách.

Jsem ráda, že jsem již mohla poznat, že lidé pracující v Pražské teplárenské jsou kvalitní, že je na ne spolehnutí a že mají zájem na tom, aby jejich společnost dobře fungovala a poskytovala kvalitní služby. Jsem ráda, že tady potkávám řadu téch, kteří se nebojí řešit složité problémy, prosazovat netradiční, ale přínosná řešení, a kterým není zatěžko se neustále zdokonalovat a připravovat na nové výzvy. Je pochopitelné, že pokud chceme uspét na liberalizovaném trhu s energiemi máme před sebou ješté mnoho náročné práce a zmén.

Nemůžeme si namlouvat, že liberalizace trhu s plynem ci el. energií se nás netýká a že naše monopolní postavení zůstane nedotčeno. Byla by to špatná úvaha s dopadem na nás 1 na naše zákazníky a v neposlední řade na akcionáře. Jsem přesvědčena, že všichni máme jeden zájem -pracovat v úspěšné společnosti.

Co se za úspěch považuje? Nejsou to pouze měřitelné veličiny uvedené ve výroční zprávě. Je to souhrn mnoha ukazatelů, postavení na trhu, vnímaní společnosti na veřejnosti, strategické plány a jejich uskutečňování. Máme před sebou důležitý úkol, sladit všechny naše možnosti se zájmy akcionářů a připravit tak podmínky, aby PT byla i na liberalizovaném trhu úspěšnou.

Věřím, že vzájemnou dobrou spoluprací je možné s pracovníky PT tohoto cíle dosáhnout.


Alena Vitásková, předsedkyně představenstva PT a.s.

 
Začátek současné topné sezóny byl pro mnohé odběratele tepla zároveň obdobím, kdy se probudili z dlouhého „zimního" spánku. Poslední den roku 2004 totiž podle zákona 406/2000 Sb. znamenal lhůtu, do kdy měla být splněna povinnost vlastníků budov vybavit vnitřní tepelná zařízení přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům.

Ač zákon byl v platnosti již 4 roky a všichni se na účinnost zmíněného ustanovení mohli za tu dobu dostatečně připravit, mnozí (jak u nás bývá zvykem) si svou povinnost uvědomili za pět minut 12 a začali bít na poplach.

Média se zaplnila zprávami o tom, že města, obce či bytová družstva termín instalace

 
Napojovací uzly otopné soustavy s regulačními armaturami. Bez nich by termoregureguiační hlavice na radiátorech nemohly správně fungovat.

termoregulačních ventilů nestihnou, že investiční náklady na nové technologie neúměrně zvýší nájemné, že to nebude mít kdo zaplatit, že montážní firmy nemají dostatečnou kapacitu, aby do konce roku zvládly obrovský nárůst poptávky, že opozdilcům hrozí milionové pokuty, které ještě zhorší už tak napjatou nepříznivou finanční situaci vlastníků bytových domů. K nastalému problému zaujalo stanovisko i Teplárenské sdružení ČR

 

a vydalo prohlášení, v němž se mimo jiné praví:

„Teplárenské sdružení ČR se o osud povinnosti instalace termostatických ventilů začalo zajímat již v květnu (2004 pozn. red.) na konci minulého topného období. (...) Neformální dotazy k této problematice si přehazovala jedna

pokračování na str. 2

„Novelizace zákona přijatá na poslední chvíli má dopad hlavně na autoritu vedoucích pracovníků bytových družstev," říká výkonný ředitel Svazu českých a moravských bytových družstev ing. Miloš Hejda.

„Ti lidé celou dobu přesvědčovali členy, že musí něco udělat, a když se jim to podařilo, povinnost byla ze dne na den zrušena. To samozřejmě vyvolává negativní reakci ze strany některých členů, kteří by raději než do termoregulace investovali společné prostředky na jiné účely."

Podle Hejdy je termoregulací vybaveno již 95 % všech družstevních bytů a zbývajících 5 % je zapříčiněno především technickými podmínkami,

 

kvůli nimž se v některých specifických případech instalace termoregulačních prvků zdržela.

„Samotná regulace je určitě pozitivní a my proti ní nic nemáme," vysvětluje Hejda. „Přináší prokazatelné úspory a výdaje na ni většinou mají rozumnou návratnost. Nevidíme však důvod, proč je něco takového nařízeno zákonem. Mělo by to být plně v kompetenci vlastníků domů, aby se rozhodli, zda a kdy si takové zařízení nechají namontovat."

Jako příklad správného přístupu uvádí zateplování fasád a výměnu oken. Majitelé domů zjistili, že se jim takové opatření vyplatí, a provádějí ho, aniž by jim to kdokoliv nařizoval. Podle Hejdova odhadu by dnes i bez zákona byly termoregulací vybaveny cca tři čtvrtiny bytů. Vše by ovšem proběhlo bez nátlaku a rozhodnutí samospráv by vyjadřovala skutečnou vůli vlastníků, nikoliv pouze splnění povinnosti pod hrozbou sankce.

 
Ing. Miloš Hejda, výkonný ředitel Svazu českých a moravských bytových družstev

Dnes se v podobné situaci jako s termoregulačními ventily ocitla velká bytová družstva i v otázce energetického auditu. Jeho zpracování také vynucuje zákon. Může se však docela dobře stát, že iniciativou několika aktivních poslanců dojde k další změně a ti, kteří se poctivě snaží plnit všechny

 
Vývoj cen tepla a teplé vody dodávaných Pražskou teplárenskou (PT) v r. 2005 je ovlivněn dvěma významnými faktory. Jednak je to nárůst cen vstupů, zvláště zemního plynu, jednak odstraně-níkřížoyých dotací a sjednocení cen pro bytové i nebytové odběratele.

Tvorba cen je v každém oboru podnikání otázkou velmi citlivou a zároveň důležitou. Nastaví-li se ceny špatně,

 

následky bývají často fatální. V energetice je situace o to složitější, že se jedná o odvětví, kde jsou odběratelé ve výběru dodavatelů téměř vždy nějak omezeni a nemohou je libovolně měnit podle toho, který momentálně nabízí výhodnější podmínky. Proto ceny zde většinou patří mezi tzv. věcně usměrňované, což znamená, že jejich vývoj kontroluje Energetický regulační úřad (ERÚ). Není proto možné, aby si dodavatelské firmy účtovaly nepřiměřené zisky nebo aby do cen započítávaly náklady, které s výrobou energií nesouvisejí. To platí bezezbytku i pro oblast teplárenství, a tedy i pro ceny účtované zákazníkům PT.

 
Proti nákladům pomaleji

Náklady, jejichž vztah k ceně tepla je nejzřetelnější, jsou náklady na paliva. Z nich se nejvýrazněji změnila 1. října loňského roku na začátku topné sezóny cena plynu. Vzrostla v průměru o 14 %. Pražská teplárenská i přes toto navýšení ponechala ceny tepla až do konce roku na původní úrovni. Od 1.1. 2005 však bylo nutné ceny upravit, neboť vzhledem k rostoucím nákladům i na ostatní vstupy by zachování loňských cen bylo neudržitelné.

Na základě uvedených skutečností se tedy nejvíce zvýšila cena tepla dodávaného lokálními plynovými výtopnami a blokovými kotelnami, a to až o 30 Kč/GJ odebraného tepla. Teplo z teplárenské soustavy napojené na elektrárnu v Mělníce podražilo méně, cca o 15 Kč/GJ odebraného tepla. Tento rozdíl je způsoben převážně tím, že hlavním palivem je zde energetické uhlí, jehož cena neroste takovým tempem a nezaznamenává takové výkyvy, jako je tomu u plynu. V průběhu roku 2005 se další zvyšování cen uhlí nepředpokládá, pro plyn ovšem nelze dělat dlouhodobé prognózy a je docela dobře možné, že ceny energií získaných z plynu se do začátku příští topné sezóny ještě několikrát změní. PT si je vědoma, že jakékoliv změny cen směrem vzhůru jsou pro zákazníky nepříjemné, a snaží se proto uplatňovat taková opatření, aby ceny jí dodávaného tepla stoupaly co nejpomaleji. Důkazem toho je např. již uvedené

pokračování na str. 2

 
 
Topení v našem bytě bouchá a syčí. Co může být příčinou tohoto hluku, který nás obtěžuje, a na koho se máme obrátit se žádostí o nápravu?

Příčin hluku v otopné soustavě může být několik a jejich zjištění a následné odstranění není vždy snadnou záležitostí.

V naprosté většině případů jsou na vině klepání a bouchání v otopné soustavě nevhodně provedené prostupy potrubí stavební konstrukcí a v případě syčení až pískání nevhodně instalované termohlavice u radiátorů.

Příčiny je v prvé řadě nutné hledat přímo ve vytápěném objektu. Starší zvláště panelové domy nemívají dobře vyřešené prostupy stoupaček stropy a stěnami. Původně použité izolační hmoty se časem vydrolí nebo ztvrdnou, mezery v průchodech podlahou bývají zality betonem při provádění plovoucích podlah. Změny teploty vody v topení (ráno - večer, naběhnutí nočního útlumu nebo výstup z něj apod.) vyvolávají tepelnou roztažnost potrubí, které, protože nemá dostatek volného prostoru, naráží na stavební konstrukce objektu. Výsledkem jsou nepříjemné zvuky rušící obyvatele domu.

Hluk se topením a konstrukcí domu nese hodně daleko a do všech stran, proto vypátrat místo, kde vzniká, bývá dosti nesnadné. Situaci často ještě ztěžuje skutečnost, že rozvody topení procházejí přímo jednotlivými byty a ne každý nájemník je ochoten čekat ve stanovenou dobu na pracovníky provádějící kontrolu a pustit si je domů. Pokud se přes všechny těžkosti podaří příčinu nalézt a odstranit, je mnohdy jen otázkou času, kdy se stejná závada projeví na jiném místě.

 

V domech vyšších než 6 podlaží bývají stoupačky rozděleny pružnými kompenzátory, jejichž úkolem je právě eliminovat dilatační pohyby. Po letech ovšem kompenzátory zatuhnou a výsledkem je opět bouchání a klepání. Zde pomůže poměrně jednoduchá výměna kompenzátorů za funkční.

Mnoho problémů s hlukem v otopných soustavách s sebou také přinesly instalace termoregulačních ventilů na radiátory v bytech. Pokud se tato instalace provede neodborně bez toho, aby se současně podle změřené hodnoty diferenčního tlaku na vstupu do objektu osadily regulací tlaku i stoupačky (případně u malých objektů potrubí na vstupu do objektu), vzniknou v otopné soustavě velké rozdíly tlaků, které se projeví syčením, někdy až pískáním v termoregulačních ventilech. Jedinou cestou, jak tomuto jevu zabránit, je obrátit se při zadávání zakázky na spolehlivou firmu, která ter-moregulaci domu zajistí kvalitně, včetně všech nezbytných projektů a výpočtů, a následně poskytne na hotové dílo patřičnou záruku. Orientovat se při výběru dodavatele pouze podle ceny, se určitě nevyplatí.

Zde je důležité uvést, že PT svým odsouhlasením projektu dává souhlas s koncepcí instalace.V žádném případě však nemůže kontrolovat hydraulické výpočty projektantů a rovněž nemůže na otopných soustavách provádět kontroly a dozor při instalaci.

Z uvedeného vyplývá, že v drtivé většině případů dodavatel tepla za hluk nemůže a nemá ani žádnou možnost, jak jej odstranit. Nespokojení obyvatelé se se žádostmi o nápravu musejí obracet na vlastníka domu. Na řešení všech těchto problémů je PT ochotná spolupracovat technickou radou a pomocí.

Aleš Simandl, manager provozu SEM

Oprava

V minulém vydání Zpravodaje jsme v článku „Vy se ptáte..." mylně uvedli poměry pro rozúčtování spotřeby tepelné energie. Správné znění je:

Vyhláškou 372/2001 Sb. daný systém rozúčtování spotřeby tepelné energie v bytových domech totiž stanovuje, že část (40 až 50 %) spotřeby je rozúčtována na jednotlivé byty podle velikosti podlahové plochy a zbylých 60 až 50 % podle naměřené spotřeby.

V článku uvedená procentní rozložení slouží pro rozdělení nákladů na teplou vodu. Za chybu se Vám velmi omlouváme.

 

 

dokončeníze str. 1

státní instituce s druhou a nikdo nebyl ochoten se k ní oficiálně a kompetentně vyjádřit. (...) Tak dlouho hrály kompetentní úřady a instituce mrtvého brouka nebo si přehazovaly horký brambor, až se rozhoupali sami poslanci Parlamentu České republiky a 9. srpna byl připraven návrh, aby povinnost instalace termostatických ventilů byla posunuta o další dva roky a mohla o ní rozhodnout kvalifikovaná většina dvou třetin nájemníků. Návrh bohužel přisel v dobé prázdnin. V polovině října vláda spíše jako vítězství rozumu podpořila prodloužení termínů instalace. Vedena vsak pudem sebezáchovy odmítla, aby po čtyřech letech povinnosti měla napříště o instalaci rozhodovat kvalifikovaná dvoutřetinová většina uživatelů bytů v domě."

Poslanecká sněmovna dostala novelu zákona zpět k projednání skutečně až na poslední chvíli, nicméně stačila ji schválit, takže vyšla ve sbírce zákonů jako zák. 694/2004 a vstoupila v platnost 31. 12. 2004. Doporučením vlády se přitom ovšem plně neřídila.

Co se změnilo

Předně došlo k prodloužení termínu pro vybavení vnitřních tepelných zařízení regulací o další 2 roky. Za tu dobu už by to bez problémů měli zvládnout všichni, kterých se dané ustanovení týká. Poněkud kontraproduktivně ovšem působí novelizace odst. 8 v § 6, která společenstvím vlastníků jednotek dala možnost usnést se dvoutřetinovou většinou na tom, že žádnou termo regulaci nechtějí a montovat ji tedy nebudou.

Je to rána pod pás všem, kteří poctivě a včas splnili podmínky dané předchozím zněním zákona a do regulace spotřeby tepla investovali nemalé prostředky. Kdyby věděli, že tato povinnost bude v den, kdy měla být splněna, zrušena, a že tudíž z jejího nedodržení nebudou hrozit žádné sankce,

 

jistě by se mnohdy rozhodovali jinak a své finance by použili na něco aktuálně potřebnějšího, třeba na opravu střechy či výtahu.

Přijatá novela tedy na jednu stranu vyřešila palčivý problém, s nímž bylo třeba se rychle vypořádat. Na druhou stranu však neadekvátně zvýhodnila všechny lajdáky a opozdilce proti těm, kteří se chovají odpovědně a poctivě

Časté stížnosti ze strany obyvatel domů, v nichž byla instalována termo regulace, plynou z nedostatečného seznámení se s principem fungování ventilů. Pokud je v místnosti požadovaná teplota, ventil automaticky zavře přívod teplé vody. Pro nepoučené je však „studený" radiátor znakem toho, že topení nepracuje správně a že je třeba zavolat opraváře.

Pořízení termoregulace vynucené zákonem totiž mnohde vyčerpalo finanční prostředky, jež by bylo možné v případě svobodné volby investovat efektivněji, třeba do zateplení objektu, výměny oken apod.

Svěřte se odborníkům

Přestože vybavení otopné soustavy termoregulačními prvky již za splnění daných podmínek není povinné, rozhodně se na něj nelze dívat jako na zbytečnou investici. Podle dosavadních zkušeností může odběratel díky ventilům uspořit až 20 % nákladů na vytápění. Termoregulaci je však vhodné instalovat až po zateplení objektu. Bude-li totiž teplo unikat zbytečně ven třeba netěsnými okny, nelze žádné výrazné snížení nákladů díky ventilům očekávat.

Samotná montáž termoregulace musí být provedena odborně a mělo by ji předcházet zpracování projektu na základě podrobné prohlídky vytápěného objektu. Projekt je také nezbytné konzultovat s dodavatelem tepla,

 

aby vyregulovaná otopná soustava splňovala všechny potřebné parametry a mohla bezproblémově fungovat. Velmi důležité je např. vyvážení tlakových poměrů v soustavě. Bez něho by do radiátorů v některých bytech či místnostech přicházelo topné vody mnoho a bylo by nutné neustále uzavírat přívodní kohouty (přetápění), zatímco v jiné části domu by přívod tepla byl nedostatečný a nebylo by možné dosáhnout v místnostech požadované teploty (nedotápění).

„Kvalitní a zodpovědný dodavatel všechny tyto činnosti zajistí, protože na své dílo poskytuje několikaletou záruku a jakékoliv lajdáctví či neodbornost by se mu vymstila," vysvětluje Leoš Boula, ředitel společnosti Techem, spol. s. r. o., která se instalací termoregulačních ventilů zabývá. Zároveň ovšem zdůrazňuje, že vždy je nutná těsná součinnost s majitelem či správcem budovy. Zaměstnanci montážní firmy musí mít zajištěn přístup do technického podlaží (většinou suterénu) a potom i k jednotlivým radiátorům, dobré je, pokud je k dispozici původní projektová dokumentace ústředního vytápění. Když není, měla by být k dispozici alespoň stavební projektová dokumentace.

Nejvhodnější dobou pro instalaci termoregulačních prvků je podle Bouly začátek, případně konec topné sezóny. V letním období sice nejsou takové problémy s vypouštěním systému a jeho odstavením na dobu montáže, ovšem ventily není možné vyzkoušet za plného provozu a s odstraněním případných závad se musí čekat několik měsíců. Uprostřed sezóny, je-li venku chladno, znamená čas bez funkčního topení pro obyvatele domu nepříjemnou komplikaci.


PAVEL ČERNÝ

dokončeníze str. 1

promítnutí zvýšených nákladů na plyn do cen tepla s tříměsíčním zpožděním nebo neustálé rozšiřování lokalit napojovaných na integrovanou teplárenskou soustavu.

Stejně pro všechny

V cenovém rozhodnutí ERÚ č. 9/2004 z 20. října 2004 se mj. uvádí, že proměnná složka vícesložkové ceny tepelné energie na stejné úrovni předání v jedné cenové lokalitě je pro všechny odběratele jednotná. Stálá složka je stanovena v závislosti na úrovni předání,

 

charakteru, velikosti a časovém průběhu dodávky tepelné energie a je v rámci jedné tepelné lokality odvozena od sjednaného množství tepelné energie nebo sjednaného tepelného výkonu. Výše cen tepelné energie pro jednoho nebo několik odběratelů nemůže být stanovena na úkor cen tepelné energie uplatňovaných v rámci dané cenové lokality u ostatních odběratelů.

To znamená, že ceny pro různé typy odběratelů (např. bytový a nebytový, velký a malý, celoroční a pouze v sezóně atd.) se mohou lišit podle charakteru odběru pouze ve stálé složce, cena za odebrané množství musí být pro všechny stejná. Rovněž je zakázáno dotovat cenu např. domácnostem zvýšenou

 

cenou průmyslovým odběratelům. PT se na tuto situaci připravovala již delší dobu a ceny pro bytové a nebytové odběratele sbližovala postupně. K poslednímu kroku a faktickému sjednocení došlo právě od letošního 1. ledna, kdy zároveň nabylo účinnosti výše zmíněné cenové rozhodnutí.

Dvousložkovou cenu uplatňuje PT už od r. 1999. Zákazníci si na ni za tu dobu již zvykli a oceňují na ní zejména větší transparentnost, kdy odběratel přesně ví, kolik platí za připojení k síti a kolik za odebrané teplo. Mohou se tak lépe rozhodovat o změnách ve způsobu vytápění či úpravách otopné soustavy uvnitř svých objektů.


PAVEL ČERNÝ

Při odstraňování poruch na rozvodech a zařízeních Pražské teplárenské je prioritou minimalizace dopadů na zákazníka.

Jednou z nejčastějších příčin poruch teplárenských sítí je koroze ocelového potrubí. Zvláště teplovody budované v 60. až 80. letech mají velmi kolísavou kvalitu. Na některé úseky byly použity nekvalitní materiály nebo se na nich podepsala lajdácká práce montérů a pracovníků při svařování a pokládce. Když k tomu přičteme vliv umístění topných kanálů, vliv povrchové vody, která do topných kanálů zatéká, v zimě navíc obohacená o sůl z posypu vozovek, je zřejmé, že lidé, kteří v Pražské teplárenské zajišťují distribuci tepla odběratelům, mají o spoustu starostí a práce postaráno.

„Ve vývoji počtu poruch můžeme jen těžko hledat nějaké jednoznačné tendence," vysvětluje ing. František Hubáček, vedoucí odboru plánování a ekonomie provozu, který zároveň působí v poruchové komisi. „Právě proto, že pracujeme se zařízením a technologiemi stalými mnohdy desítky let, je spíš otázkou náhody, kde se na rozvodech tepla něco porouchá a jaký rozsah závada bude mít. Vzhledem k nahodilosti poruch zaměřujeme pozornost hlavně na zkracování doby odstávek nutných pro opravy a na snížení množství nedodaného tepla.

Úsilí PT o minimalizaci dopadu poruch na odběratele je zřejmé i z čísel v tabulce, bohužel, je zde vidět i důsledek povodně v r. 2002, která příznivě směřující řadu čísel zásadně narušila. Již v následujícím roce však nedo-dávka tepla klesla téměř na úroveň r. 2001.

Údaje za rok 2004 potvrzují snahu o minimalizaci vlivu výpadků na zákazníky: kleslo množství nedodaného tepla i elektřiny. Počet poruch bohužel narostl a s ním i celková doba časových prostojů.

 

Tato čísla tedy dokládají náhodné rozložení poruch v čase a v podstatě nemožnost jejich výskytu nějak zabránit.

Vše má svůj řád

Opravy PT nezajišťuje vlastními silami, ale zadává je externím dodavatelům. Většinu zakázek tohoto typu obstarává dceřiná společnost Termonta Praha. „Před čtyřmi lety rozhodlo vedení společnosti o převodu oprav a údržby na distribuční síti a blokových kotelnách do dceřiné společnosti Termonta Praha. Největší předností tohoto řešení bylo, že jsme neztratili určité know-how, protože do Termonty přešla podstatná část pracovníků údržby a s nimi i znalost našeho zařízení," říká vedoucí odboru údržby a investic ing. Jiří Staněk. „Samozřejmě, že práce Termonty je pod naší neustálou kontrolou. Kvalita odvedené práce se hlídá během prováděných prací a při předávání hotového díla, ceny si průběžně porovnáváme s konkurencí."

Na větší poruchy teplovodních a parních rozvodů se podle ing. Staňka přijde brzy po jejich vzniku. Netěsnosti v rozvodné soustavě se projeví poklesem tlaku, zvýšeným množstvím doplňovací vody, výronem páry v místě poškození a u nově položeného potrubí také aktivováním automatické signalizace, která se pokládá v posledních letech spolu s potrubím. Dispečer podle rozsahu a závažnosti každou poruchu zařadí do jednoho ze sedmi stupňů priorit a v případě havárie s prioritou jedna okamžitě telefonicky informuje pohotovost Termonty. Ta je smluvně povinna zajistit opravu v náležitém termínu.

Pokud je nutné po dobu opravy nějaké zařízení či úsek rozvodné soustavy odstavit, snaží se pracovníci PT nefungující část nahradit tak, aby omezení dodávky tepla zákazníkům bylo minimální. Díky tomu, že integrovaná soustava dálkového vytápění napojená na mělnický přivaděč má několik navzájem nezávislých zdrojů,

se negativní dopady na odběratele daří eliminovat.

Zprávy o všech poruchách projednává jednou měsíčně Poruchová komise, která posuzuje správnost zvoleného postupu a časovou i kapacitní náročnost opravy a řeší i případné nedostatky ze strany pracovníků. Poruchová komise také koordinuje provádění oprav s plánem a u akcí, které není potřeba provést okamžitě, rozhoduje o termínu jejich realizace, případně o zařazení do dalších plánů PT (plán tvorby a čerpání rezerv, investiční plán).

Jak již bylo uvedeno, množství poruch se vzhledem ke stáří zařízení užívaném PT ovlivňuje jen velmi těžko. Vždyť některé části parovodu fungovaly již v 50. letech minulého století! V budoucnu by však množství, ale hlavně závažnost poruch na rozvodech měla přece jen začít klesat. Hlavní zásluhu na tom bude mít technologie předizo-lovaného potrubí, která se ve větší míře začala nasazovat v první polovině devadesátých let. Výhodami této technologie je jednak snadnější pokládka (trubky se dávají rovnou do země a není nutné pro ně budovat betonový kanál), jednak také vyšší životnost. Významnou roli hraje i signalizační systém, který je součástí nových rozvodů a který automaticky informuje dispečera o vzniku netěsnosti a přesně lokalizuje i místo poruchy.

Náklady na obnovu starých teplovodů jsou však vysoké, a tak nelze čekat, že by během několika let došlo k celkové rekonstrukci. „Nemůžeme neúměrně vysokými investicemi tlačit na růst ceny tepla, proto výměna probíhá postupně a přednostně nahrazujeme úseky s nejčastějším výskytem poruch," popisuje situaci Staněk. Podle jeho slov jsou zkušenosti s předizolovaným potrubím dobré a dá se předpokládat, že nové trubky budou svou funkci plnit spolehlivě delší dobu než ty staré.

Pavel ČERNÝ.

 



Odstraňování poruch a havárií stojí nemalé náklady, ale jejich vzniku se bohužel nedá zcela zamezit
 
Psychiatrická léčebna Bohnice patří k partnerům Pražské teplárenské již od roku 1992. Areál léčebny zaujímá plochu 65 hektarů a patří k němu na 150 hektarů polí. Největší zařízení svého druhu v ČR, kde se léčí současně na 1350 pacientů, má v překrásném parku několik desítek objektů: přesně 36 pavilonů, 21 hospodářských budov a 20 obytných domů. Ve všech musí být pochopitelně teplo.

O historii i současnosti v dodávkách tepla jsme hovořili s hlavním energetikem léčebny Josefem Tichým.

„Původně byly všechny objekty vytápěny z pěti kotelen: z jedné třetiny parním systémem, ze dvou třetin vodou. O přechodu na dálkové vytápění se sice dlouhodobě uvažovalo, nicméně výměník, který umožnil napojení na Pražskou teplárenskou, byl vybudován až v roce 1992. Zprovoznili jsme ho v listopadu téhož roku. Tehdy byla dokončena první a největší etapa přeměny vytápění," řekl úvodem J. Tichý.

Postupná rekonstrukce

Změny probíhaly postupně a dlouhodobě. V listopadu 1992 se tak začal omezovat provoz hlavní kotelny, na kterou byla napojena celá řada objektů. Vyžádalo si to rozvod 8500 metrů potrubí pro topnou vodu a vybudování 550 teplovodních kanálů. Nejvzdálenější objekt je od výměníku devět set metrů.

Devět obytných domů se vytápí plynem z lokálních kotlů, které byly původně uhelné. Plynem se tady ohřívá i voda.

Hlavní kotelna o výkonu 21 MW na LTO ukončila provoz v roce 1995, kdy byla odstavena jak prádelna, tak i stravovací provoz. V témže roce byl zprovozněn vlastní plynový kotel

 

o výkonu 1,8 MW. Ten je dnes zdrojem tepla v jídelně, která zůstala v provozu, vyhřívá budovu centrální terapie, dílny a garáže. Důvodem ke změněně způsobu vytápění bylo zrušení zdejší prádelny a kuchyně, jejichž strojní vybavení bylo zastaralé a provoz nákladný. Zatímco o praní vlastního prádla se neuvažuje, o návratu ke kuchyni ano. Ten je ovšem podmíněn přidělením finančních prostředků z resortu zdravotnictví na její rekonstrukci. Všechny zmíněné budovy čeká rekonstrukce a napojení na dálkové vytápění. Nad termínem ovšem visí velký otazník. Možná se během tří let dočkají dílny a garáže, ostatní budovy jsou předurčené k velkým změnám: ve hře je ještě další řešení, a sice pronájem nevyužitých objektů a jejich přestavba např. na sportovní areál s bowlingem, posilovnou, bazénem, venkovními hřišti, restaurací... Studii má léčebna zpracovanou, potřebnými prostředky však nedisponuje.

Třicet let vyjednávání a čekání

„Napojení alespoň části bohnické léčebny na dodávky tepla z Pražské teplárenské předcházelo nejméně třicet let různých vyjednávání. Účastníkem byly i sousední Vojenské stavby, které jsme zásobovali teplem z léčebny. Předpokládalo se napojení současně se sídlištěm Bohnice. Když k němu nedošlo, krátce jsme uvažovali o vybudování plynové přípojky. Další příslib napojení na teplovod jsme získali v 80. letech, kdy se počítalo s osmi megawaty pro léčebnu. Přednost však dostalo nově budované sídliště v Čimicích," vzpomíná Tichý.

Další šance se naskytla až v souvislosti se zesilováním přivaděče do zdejší oblasti, kdy Pražská teplárenská pro stavbu využila i část pozemku léčebny. Léčebna má dnes v majetku 250 metrů dlouhý přivaděč a výměníkovou stanici, kterou také provozuje. Léčebně také patří již zmiňovaný plynový kotel, pořízený v roce 1995, který parou ohřívá i vodu např. v době letní odstávky zařízení Pražské teplárenské."

 
Josef Tichý na kontrole ve výměníku
Oboustranná spokojenost

V areálu se stále rozšiřují otopné plochy, neboť při postupné rekonstrukci pavilonů se přestavují půdy např. v pracovny lékařů. Teplem z Pražské teplárenské se dnes zásobuje 51 tisíc metrů čtverečních nebytových a čtyři tisíce metrů čtverečních bytových prostor.

Dvanáctiletou spolupráci hodnotí Josef Tichý těmito slovy: „Nemohu říci nic jiného, než že jsme spokojeni, respektive velmi spokojeni. Každoročně nás navštíví pracovník Pražské teplárenské a zjišťuje, zda máme nějaké výhrady či problémy. Vzpomínám si, že jenom jednou v létě se za celou dobu přerušila dodávka tepla kvůli nějaké havárii, ale ta byla během jednoho dne odstraněná, takže jsme ani nemuseli startovat náš rezervní kotel. Výhodou je také napojení na mělnickou elektrárnu, což se odráží pozitivně v ceně. Josef Tichý rovněž chválil služby poskytované Pražskou teplárenskou. Pokud dojde například k poruše měřidla, brzy po oznámení se dostaví pracovník PT a vše uvede do správného stavu.

Oceňuje rovněž přehledné faktury a ochotu vyjít léčebně vstříc, požádají-li například o rozložení plateb, když se zdrží převod financí od zdravotní pojišťovny.

Eva Fišerová

(Pokračování materiálů z přílohy Rozdělení nákladů na teplou vodu)


Nejsou-li nahlášeny spotřeby za některá odběrná místa, nebo není-li některý objekt vůbec měřen, rozdělí se spotřební složka tepelné energie a studená voda pro přípravu teplé vody v souladu s přílohou č. 1 vyhlášky č. 224/2001 Sb. dle vzorců:


Sm = Sc*K/(K+l) Sn = Se - Sm K = Mm/Mn Mn = Mc - Mm
přičemž:
Mc je množství teplé vody změřené ve společné přípravě
Mm je nahlášené množství teplé vody zjištěné v zúčtovacích jednotkách
Mn je množství teplé vody, které připadne na zúčtovací jednotky, kde se neměří nebo údaj nebyl nahlášen
Se, Sm, Sn jsou spotřební složky nákladů na teplou vodu, které odpovídají množství Mc, Mm, Mn


K je koeficient získaný jako podíl měřeného a neměřeného množství teplé vody

Pro lepší porozumění uvádíme následující příklad. U všech objektů je uvedena podlahová plocha, spotřeba teplé vody je nahlášena pouze u objektů A a B. Naměřená spotřeba ve stanici činí 350 GJ tepelné energie a 1000 m3 studené vody pro přípravu teplé vody.


objekt A-200 m2, 450 m3
objekt B -100 m2,150 m3
objekt C -140 m2, neměřen
objekt D - 60 m2, neměřen
Mc -1000 m3
Mm - 600 m3 (objekty A + B)
Se-1000 m3 studené vody - 245 GJ (spotřební složka ve výši 70 % z naměřené spotřeby ve stanici, která činí 350 GJ)

Mn = Mc - Mm = 1000 m3 - 600 m3 = 400 m3
K = Mm / Mn = 600 m3 / 400 m3 = 1,5

 

Výpočet podílu spotřební složky tepelné energie pro přípravu teplé vody pro neměřené objekty


Sm = Sc*K/(K+ 1) = 245 GJ * 1,5/(1,5 + 1) = 147 GJ Sn = Se - Sm = 245 GJ - 147 GJ = 98 GJ



Výpočet podílu studené vody pro přípravu teplé vody pro neměřené objekty


Sm = Sc*K/(K+ 1)
= 1000 m3* 1,5/(1,5 + 1) = 600m3
Sn = Se - Sm = 1000 m3 - 600 m3 = 400 m3



U souboru zúčtovacích jednotek, se známými údaji, tj. pro objekty A a B se rozdělí náklady mezi odběratele dle způsobu uvedeného v příkladu s fakturou. Tzn. že spotřební složka teplené energie ve výši 147 GJ a studená voda ve výši 600 m3 se mezi oba objekty rozdělí v poměru nahlášených spotřeb:


objekt A - 450 m3
= 75 %* 147 GJ = 110,25 GJTE
= 75 % * 600 m3 = 450 m3 SV
objekt B- 150 m3
= 25 % * 147 GJ = 36,75 GJ TE
= 25%*600m3= 15Om3SV



U souboru zúčtovacích jednotek, ve kterých nejsou známy údaje z měření, tj. pro objekty C a D se rozdělí náklady na spotřební složku teplené energie ve výši 98 GJ a studenou vodu ve výši 400 m3 mezi odběratele dle jejich podlahových ploch:


objekt C - 140 m2
= 70 % * 98 GJ = 68,60 GJ TE
= 70 % * 400 m3 = 280 m3 SV
objekt D - 60 m2
= 30 % * 98 GJ = 29,40 GJ TE
= 30%*400m3= 120m3SV

 
Jiné způsoby rozdělení nákladů na teplou vodu mezi odběratele

U některých stanic je uplatňováno rozdělení nákladů teplé vody jiným způsobem a to na základě dohody všech odběratelů v souladu s § 76 odst. (3) písm. e) zákona č. 458/2000 Sb. v platném znění. I tito odběratelé jsou však postupně oslovováni dopisem s žádostí o nahlášení podlahových ploch dle výše uvedených předpisů z důvodu přechodu na vyúčtování nákladů teplé vody dle vyhlášky č. 224/2001 Sb. Dohodnou-li se však všichni odběratelé na jiném způsobu rozdělení nákladů na teplou vodu, nedochá-zí-li při něm k výraznému poškozování některého z odběratelů a je-li to na straně dodavatele technicky možné, je možno přijmout i tento dohodnutý způsob.

Závěr

V předcházejících řádcích jsme stručně shrnuli princip vyúčtování teplé vody z její centrální přípravy dle vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR č. 224/2001 Sb. Věříme, že jsme tímto způsobem přispěli k lepší informovanosti odběratelů a zodpověděli otázky, které jsou našim zaměstnancům odběrateli každoročně kladeny v souvislosti s hlášením spotřeb teplé vody, zasíláním dobropisů a vrubopisů k vyúčtování spotřeb k fakturám teplé vody i s vyúčtováním teplé vody mezi konečné spotřebitele.

 
Za tímto trochu tajemným názvem se skrývá zpravidla elektronické zařízení, dnes většinou založené na digitálních technologiích (v podstatě specializované počítače), které řídí technologii předávací stanice podle předem zadaných programů. Správná funkce řídicího systému společně s vhodnou strojní technologií zajišťuje nejen prosté plnění dodávky tepelné energie prostřednictvím horké vody, ale vytváří podmínky pro rychlou reakci dodavatele na případně vzniklé problémy a vůbec na optimalizaci provozu.

V krátkosti, jak vypadá a z čeho se skládá technologie předávacích stanic. Pro zajištění ohřevu vody pro vytápění (ÚT) je ve stanici instalován výměník, regulační armatura pro řízení množství tepla do výměníku, oběhové čerpadlo a další armatury a měřicí přístroje. Obvykle bývá okruh ÚT vybaven ještě řízením tlaku v otopné soustavě, odpouštěním a dopouštěním horké vody z horkovodu. Obdobně je vybaven také okruh přípravy teplé užitkové vody.

Samotné strojní zařízení bez řídicího systému je něco jako jedoucí automobil bez řidiče - dříve, či později dojde k havárii.

Řídicí systém zajišťuje měření fyzikálních veličin, jako je teplota, tlak, průtok apod. a odpovídající zásahy do technologie prostřednictvím ovládání ventilů, klapek nebo čerpadel tak, aby byla nepřetržitě dodržena teplota teplé užitkové vody (TUV), topné vody (UT) a doplňování a odpouštění vody do a z topného okruhu. Důležitými funkcemi jsou i havarijní odstavování předávací stanice, přenos zásadních informací na nadřazený dispečink a mnoho dalších operací v závislosti na rozmanitosti technologie.

V naší společnosti jsme se pro zajištění vysoké kvality řízení, podpory v krizových situacích a možnosti optimalizace provozu zaměřili na využívání programovatelných zařízení, která umožňují splnit všechny požadavky.

Vlastní řízení

U dodávek TUV řídicí systém reguluje teplotu na výstupu z předávací stanice na 55 °C tím, že přivíráním a otvíráním ventilu na vstupu horké vody z horkovodu ovlivňuje množství tepla přecházejícího do ohřívané vody. Systém dále ovládá cirkulační čerpadlo, které zajišťuje pohyb vody v okruhu TUV. Bez této cirkulace by totiž v době, kdy zákazníci TUV neodebírají, voda v potrubí vychladla a první zákazník by musel vypustit celý obsah potrubí, než by k němu dotekla voda ohřátá. Důležité je u TUV ochránit zákazníka před opařením, omezit možnost poškození rozvodů a zajistit jejich dlouhou životnost tím, že rozvody a veškerá zařízení budou pracovat v doporučených provozních podmínkách. Toho se dosáhne instalací tzv. havarijního termostatu na výto-ku TUV z výměníku.

Odlišně je realizováno řízení teploty ÚT. Zde není cílem udržet konstantní teplotu, ale eliminovat tepelné ztráty budovy a respektovat životní cykly obyvatel. Tepelné ztráty budovy není možné přímo měřit, proto se vychází

 

z předpokladu, že hlavním činitelem ovlivňujícím tepelnou ztrátu je venkovní teplota. Z toho důvodu pro regulaci dodávky tepla do objektu volíme řešení, které na základě venkovní teploty řídí teplotu ÚT. Závislosti teploty UT na venkovní teplotě říkáme ekvitermní křivka a regulaci teploty ÚT dle této křivky ekvitermní regulace. Tato křivka by měla být pro objekt stanovena tak, aby při jejím dodržení byl splněn základní požadavek, jímž je udržení optimálních tepelných podmínek pro obyvatele.

Základní řízení dle ekvitermní křivky bývá často doplněno dalšími funkcemi, které v určitých situacích zajistí ještě opti-málnější řízení. Jedná se například o omezení přetápění při krátkodobém poklesu venkovní teploty, kdy tepelná akumulace objektu sama zajis-tí udržení vnitřní optimální teploty a ekvitermní regulace by způsobila přetopení objektu.

Další používanou funkcí je schopnost regulátoru automaticky nastavit své parametry pro optimalizaci vytápění, což významně napomáhá snížení nákladů na vyladění systému řízení a určitě zvýší spokojenost zákazníků.

Druhým parametrem, který ovlivňuje dodávku, je čas. Tím rozumíme závislost požadované teploty dle předpokládaného režimu v objektu. Pro večerní posezení s přáteli nebo pro sledování televize je požadována vyšší teplota než pro spánek, odlišné režimy jsou například ve školách, úřadech apod.

Se zaváděním termostatických ventilů u radiátorů ústředního vytápění vzrůstá význam regulace tzv. tlakové diference na okruhu ÚT, tzn. udržování rozdílu tlaků topné a vratné větve prostřednictvím otáček oběhového čerpadla v nastavených mezích. Ty zajišťují kvalitu dodávky a současně omezují výskyt nepříjemného hluku termostatických ventilů.

Obdobně jako u regulace TUV je regulační okruh ÚT vybavován bezpečnostním termostatem, který při překročení nastavené teploty odstaví celou předávací stanici.

Řešení a předcházení problémům

Pro správnou funkci topení je nutné udržet celý topný systém naplněný topným médiem. Tato funkce na základě měření tlaku v otopné soustavě ovládá ventily pro dopouštění a odpouštění topné vody z okruhu. Je zde také využíván řídicí systém, který je schopen z charakteru a počtu doplňování vyhodnotit kritickou situaci a informovat o tom dispečink, jehož obsluha již zajistí nástup servisní organizace.

Použitím řídicích systémů využívajících rozsáhlé možnosti komunikace s nadřazenými dispečerskými systémy je rozšířena možnost dodavatele předcházet problémům v dodávkách tepla, a to nejenom předcházením závadám. Významná je také možnost řízení v havarijních nebo jiných mimořádných provozních stavech. Příkladem může být řízené omezení dodávek do jedné lokality při havárii na zdroji tepla pro zajištění nezbytné úrovně dodávek v dalších lokalitách.

V tomto krátkém přehledu nebylo možné postihnout všechny varianty řízení předávacích stanic a detailně vysvětlit jednotlivé funkce, ale doufám, že alespoň trochu přiblížil tuto problematiku.

Jaromír KUŽELKA

 
V České republice je na dálkové vytápění připojeno více než půl druhého milionu domácností, což je přes jednu třetinu z celkového počtu domácností u nás.

Dálkové vytápění má své opodstatnění nejen z ekonomických a technických důvodů, ale také se nemalou měrou podílí na snižování emisí do životního prostředí. Teplárny totiž mají přísnější ekologické limity než individuální domácí tepelné spotřebiče a navíc řada z nich získává teplo v procesu kombinované výroby elektřiny a tepla. Tím se zvyšuje energetické využití paliva až o třetinu proti oddělené výrobě elektřiny a tepla.

Při porovnání ročních nákladů na teplo za posledních pět let

Dálková dodávka tepla z centrálních zdrojů patří mezi moderní a efektivní způsoby vytápění
 

(podle údajů Teplárenského sdružení ČR) je patrné, že cena dálkového tepla se zvyšuje pomaleji ve srovnání s inflací i s dalšími konkurenčními způsoby vytápění. Modelová domácnost zaplatila za dálkové teplo v r. 2004 o tisíc korun více než v r. 2000. To je nárůst cca o 13 %. Lépe je na tom jen domácnost, která využívá individuální vytápění hnědým uhlím, zde je ovšem finanční výhodnost vykoupena znečištěním ovzduší v okolí spalinami.

Dominantním palivem v českých teplárnách je též hnědé uhlí, jak už však bylo uvedeno výše, emise z velkých kotelen musí splňovat přísné limity, takže dopad na životní prostředí je mnohem menší než v případě mnoha malých zdrojů o srovnatelném celkovém výkonu. Díky uhlí, které je domácí surovinou, mohou teplárny udržovat stabilní cenu své produkce a nehrozí náhlé výkyvy spojené s vývojem světové ekonomické a politické situace, jako je tomu v případě plynu.

Pokud nechceme slevit ze současné vysoké životní úrovně a vrátit se zpátky o několik století, pak jsou z celospolečenského hlediska systémy centralizovaného zásobování teplem s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla jednou z mála možností, jak dostát ekologickým závazkům snižování emisí, k nimž se naše republika připojila.

RED

Součástí doprovodného programu veletrhu Pragotherm konaného v Praze 9. - 11. února byla i série přednášek na téma „Centrální zásobování teplem a dálkové vytápění", kterou organizovalo Teplárenské sdružení ČR V mnoha příspěvcích zazněla řada argumentů hovořících pro centralizované zásobování teplem a pro společnou výrobu tepla a elektřiny. Ukazuje se také, že masivní plynofikace, jež u nás proběhla v devadesátých letech, nebyla vždy tím nejlepším řešením pro zásobování různých lokalit energií. Bohužel, nejednoznačná energetická politika uplatňovaná ze strany státu vedla ke vzniku různých projektů, které by v případě jasně stanovených koncepcí a při snadnější odhadnutelnosti budoucího vývoje (i v krátkodobém horizontu několika let) investoři vůbec nerealizovali, nebo by je budovali ve zcela odlišné podobě. Výhodnost centrálního dálkového vytápění potvrzují i ekologické studie a určitě by byla škoda od této velmi EJ ""ní a perspektivní varianty zásobování teplem upouštět, z jednotlivých příspěvků přineseme v některém příštím vydání Zpravodaje.

 

 
Během téměř sedmdesátiletého vývoje tepelných sítiv Praze se měnily názory a požadavky kladené na tepelnou síť a měnil se i materiál, kvalita izolace a použité technologie. Z hlediska konstrukce a uložení potrubí se v pražské tepelné síti objevily téměř všechny u nás používané způsoby vedení trasy.

První tepelná síť v Holešovicích byla parní. Potrubí parní i kondenzátní se ukládalo do společného zděného žlabu, přičemž oboje se izolovalo křemelinovými skru-žemi. Toto původní provedení se dosud na některých místech dochovalo. Později se z ekonomického důvodu i z důvodu velikosti kanálu upustilo od izolace kondenzátního potrubí a kanály se prováděly z monolitického železobetonu.

Teprve po druhé světové válce se pro časté poruchy kondenzátního potrubí začaly budovat dva samostatné železobetonové kanály - pro parní a pro kondenzátní potrubí. Parní potrubí bylo izolováno pěnobetonem, který je možné pro nepřerušovaný provoz sítě a při ideální propustnosti zeminy označit za vyhovující izolaci. Pokud se vyskytovaly trasy s povrchovým vedením potrubí, prováděla se zásadně u obou potrubí montovaná izolace.

Na začátku 50. let se začaly budovat vodní tepelné sítě. Pro izolaci potrubí se používalo, obdobně jako u páry, pěnobetonu, eventuálně plynobetonu. To vedlo k hromadné korozi potrubí a k nutnosti rekonstrukce celých oblastí. Další teplárenské soustavy se proto budovaly opět s tradičními žlaby a s montovanou izolací ze skleněné, eventuálně z čedičové vlny. Řídké případy struskové vlny obyčejně končily brzkou intenzivní korozí.

Při výstavbě malešické tepelné sítě se poprvé začalo používat parabolických

 

kloubových skruží na masivní základové desce a montované tepelné izolace potrubí. Ty se sice ukázaly jako investičně velmi nákladné, díky jiným výhodám - snadné a bezpečné montáži potrubí - se však brzy ujaly. Z důvodu nadměrné šířky a výšky parabolické konstrukce se ale později přešlo na obdélníkovou konstrukci tzv. obráceného „U", anebo překlopných kanálů.

Historický snímek z výstavby parovodu z Holešovické elektrárny

Budování kanálů pro uložení potrubí s sebou neslo nutnost zajistit, aby vnitřní prostor kanálu byl suchý. Proto při výstavbě bylo vždy požadováno: aby všechny jímky, průchozí kanály a výpuste byly odkanalizovány, aby kanály a podzemní objekty byly pečlivě vyspá-dovány a aby stavebními úpravami bylo zabráněno zaplavování kanálů.

V šedesátých letech bylo experimentováno s bezkanálovým uložením potrubí do tepelně izolační hmoty na keramické bázi Diatherm, později Perlotherm. Tehdy nový způsob se však v praxi neosvědčil z důvodu vnějších korozí potrubí. V roce 1967 bylo také položeno 5,6 km antikorozivních trubek, o rok dříve se dokonce na zkoušku položily 2 m potrubí z polypropylenu.

Významnou etapou budování teplárenských sítí se stala výstavba tepelného napáječe z Mělníka. Jde především o pozemní vedení na nízkých patkách, které překonává po pří-hradových ocelových mostech 2x tok řeky Vltavy a 4x železniční trať. Pozemní komunikace (silnice) jsou překonávány buď vrchním vedením, nebo spodem v prefabrikovaných

 
Pro rozvody uložené v zemi PT v současné době používá před izolované potrubí, jehož součástí je jak tepelná, tak i protivlhkostní izolace.

kanálech. Vlastní potrubí je uloženo na kalotových ložiskách s teflonovou kluznou vrstvou, jako kompenzátory jsou použity osové ucpávkové kompenzátory. Trasa z EMĚ I do Výtopny Třeboradice je dlouhá přes 34 km, z Třeboradic do teplárny Malešice přes 18 km a je rozdělena na zhruba 2,5 km dlouhé sekce pomocí sekčních uzávěrů DN 1000. Potrubí je tepelně izolováno deskami z minerální vlny tl.30 (20) cm, a to buď jako trojdílné segmenty (izolační prefabrikáty), nebo jako dvouvrst-vé pásy. Povrchovou vrstvu a ochranu izolace tvoří hliníkový předlakovaný plech. Úsek pod průmyslovým územím Vysočan je překonáván v tunelu délky 2,4 km, v hloubce cca 30 m.

Povrchové vedení se během prvního roku provozu stalo cílem organizovaných krádeží, zloději se zaměřili zejména na tepelné izolace. Ve spolupráci s policií se však podařilo pachatele dopadnout a změnit koncepci ostrahy tak, aby v budoucnu k podobným škodám již nedocházelo.

Pro rozvody uložené v zemi PT v současné době používá tzv. předizolované potrubí, jehož součástí je jak tepelná, tak i protivlhkostní izolace. Tyto trubky nevyžadují budování kanálu a kladou se přímo do země. Rozvody jsou také vybaveny elektronickou signalizací průniku vlhkosti, takže umožňují snadnější lokalizaci poruch a rychlé a efektivní zajištění opravy.


Při zpracování článku bylo použito informací z publikace Miroslava Kubína
"Teplo a elektřina pro Prahu"

Tak tento slogan se mi dere vždy na mysl, když si vzpomenu na soutěž malých a mladých výtvarníků, básníků a autorů povídek pořádaných odborem kultury městské části Praha 3 ve spolupráci s Obvodníknihovnou pro Prahu 1, 2 a 3 za podpory naší společnosti pod názvem „Takový je můj svět" s tématem „Teplíčko".

Již na začátku letošního školního roku, v září 2004, vyhlásil odbor kultury tuto tradiční soutěž pro všechny školáky z městské části Praha 3. Soutěž byla rozdělena vždy do dvou kategorií pro žáky 1. až 5. tříd a žáky vyššího stupně, a to jak ve výtvarné tak i v literární části. Účastníci soutěže měli dostatek času ztvárnit na obrázcích nebo popsat ve verších či literárních dílech svou vlastní představu o slovech teplo, tepelná pohoda a ekologické teplo, své práce mohli odevzdávat téměř až do konce listopadu 2004

Literární části soutěže se zúčastnilo

 
„S K0C0RUKEM JE NÁM TEPLÍČKO" Adélka Nekvasilová, 3. A, ZŠ K Lučinám 18, Praha 3

celkem 46 žáků a výtvarné 53 žáků ze sedmi škol na území městské části Praha 3. Všechny práce posuzovala odborná porota, jejímž předsedou byl pro výtvarnou část akademický malíř Vladimír Vošahlík a pro literární část paní Eva Kejhová. Vše vyvrcholilo 7. prosince 2004 slavnostním předáváním cen vítězům v obřadní síni městské části Praha 3. Zde se sešli nejlepší z nejlepších, aby z rukou generálního ředitele Pražské teplárenské Ing. Luboše Pavlase a paní Mileny Kozumplíkové - místos-tarostky Prahy 3, převzali ocenění za své práce. Kromě gratulací a čestných uznání obdrželi všichni vítězové také poukázky na odběr knih od nakladatelství Albatros.

A proč jsou teplovody taxíky tepla? To můžete nyní posoudit z práce Michala Škody ze ZŠ Pražačka s názvem Teplo třetího tisíciletí.


MILOŠ HODAČ

ZPRAVODAJ Pražské teplárenské a. s.

www.ptas.cz, e-mail: zpravodaj@ptas.cz


Vydává: Pražská teplárenská a. s.,
Partyzánská 7,170 00 Praha 7, tel.: 266 75ll 11

Vedoucí redaktor: Luboš Pavlas, Výkonný redaktor: Pavel Černý

Registrováno u Ministerstva kultury ČR pod číslem MK ČR El 2558

Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s.p.,
Odštěpný závod Praha, č.j. nov. 6399/98 ze dne 19.5.1998


Grafická úprava a repro: Agentura C.D.P., s.r.o.

Filip Matušinský
tel.: 267 311032, e-mail: cdp@agenturacdp.cz


Tisk: Helma

 
Teplo třetího tisíciletí

Michal Škoda, ZŠ Pražačka (2. místo)


Třídní třískne třídnicí. „Ticho!" Třída trne.
Tasí Tomáše. Tomáš tuší trable, tiše trousí:
„Tyran teenagerů!"
„Tvoje téma: Teplo třetího tisíciletí."
Tomáš trhne trupem, tápe, téměř tone,
trapně tře temeno. Tabule tvoří temnou tapetu tohoto
tak těžkého testování. Třídní triumfuje: „Takhle triviální téma,
to tedy tátu trefí." Tomáš totiž trávil týden tenisovým turnajem. To třídní těžko toleruje. Ticho trvá, tepající tepny téměř trhají Tomášovo těsné tričko. Terezu to teď trklo - tahák! Tužkou tryskem tvoří tiskace text taháku. Třídní tiše tluče tenkou tabatěrkou.
„Tak teďy Tomáši": teplo?!"
Tereza tahák transportuje Tonďovi teniskou.
Ten trpělivě tlumočí tajný text, to to trvá.
Tomáš teď tahá trumfy, tvoří teze.
„Teplárny tvoří teplo, to teče tlustými
tlakovými trubkami. Teplo topenišť
také tlakem točí turbínami. Topiči topí
tunami topiva. Také třeba Teplárna
Třeboratice tlačí teplo trubkami.
Takzvanými teplovoďy, takovými taxíky tepla.
Tiše táhnou travou, trmácí teplo terénem,
tklivými tišinami, tu trs trávy tře trup
teplovoďu, tu tokají tetřevi."
(Taďy Tomáš trochu tápe).
„Trasy tvoří též tunely, táhnou třeba
továrnami. Teplovoďy traverzují tratě,
též tryskají toky.
Teplojemy, ty tvoří takovou termosku, těsnící teplo. Termostaty tvoří termoregulaci,
ty takticky to teplo třídí. Tratit teplo, toť traďiční tabu Teplárenské"
Tečka.
Tentýž trpící Tomáš téměř tančí. Tereza tiše Tonďovi: „Taďy ti trčí ten
tahák, ty trumpeto."
Temperamentní třídní tleská, trochu tuší tu troufalost, taktně to tají. Taky trénoval tenis. Tomáš třímá trofej.