vůbec nic, jen levně nakoupí záplavu kreditů, jež nejspíš budou dost laciné. Kredity navíc mohou pocházet z projektů, které přírodě třetího světa přinesou víc škody než užitku. Někteří ekonomové také upozorňují, že bude nutné uměle vytvořit kredity za dva biliony dolarů. S něčím podobným přitom nemají světové trhy absolutně žádnou zkušenost. Jak to celé dopadne? Nechme se překvapit. Evropská unie by ráda spustila obchod s emisemi už v lednu příštího roku.

Samotný princip obchodu s emisemi je jednoduchý: firmy dostanou od státu povo-lenky, které stanoví, kolik oxidu uhličitého budou moci vypustit do ovzduší. Pokud podnik své emise sníží, bude moci přebytečné povolenky prodat firmě, která vypustí více skleníkových plynů, než kolik bude mít povoleno. Obchod by měl podle odhadů dosáhnout miliard eur.

Česko je jednou z posledních zemí pětadvacítky, které národní plán Bruselu zatím nepředložily. „Začátkem září bychom ale plán chtěli do vlády doručit," řekla mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šúlová.

Do konce měsíce hodlá pak ministerstvo rozhodnout o připomínkách průmyslových

svazů k plánu rozdělení povolenek na vypouštění kleníkových plynů do ovzduší. Povolenky dostanou všechny velké podniky v Evropské unii, aby s nimi od 1. ledna mohly obchodovat, a podílet se tak na snižování emisí. Návrh měla dostat Evropská komise už na jaře. Zpoždění částečně zavinila vládní krize, větší podíl na nedodržení termínu má však zřejmě velký počet výhrad podniků. Množství povolenek žádá navýšit Svaz průmyslu a dopravy. Největší výhrady k takzvanému národnímu alokačnímu plánu mají podle Šúlové energetici. Připomínky ještě stále vznášejí i huťaři a cementáři. Naopak ekologové, například Hutí Duha, tvrdí, že počet povolenek i povolené množství vypouštěných emisí je zbytečně vysoké, takže by v Česku mohlo v příštích letech dokonce dojít k nárůstu znečištění.

Podle zástupců svazu ale vysoké investice, které si plán vyžádá, ohrozí konkurenceschopnost evropského hospodářského prostoru vůči jiným regionům, například USA, Rusku či asijským zemím. Nižší objem povolenek by podle svazu vedl k tomu, že by je firmy musely nakupovat od jiných zemí.

Pokračování na str. 2

zisk, tak i větší část nerozděleného zisku z let minulých. Na jednu akcii tak bude prostřednictvím české pobočky Deutsche Bank vyplacena dividenda 172 Kč.

Vedle rozhodování o zisku valná hromada také volila představenstvo společnosti. Ze stávajících členů byl opětovně zvolen Ing. František Hejčl, který je generálním ředitelem Elektráren Opatovice a v představenstvu PT působí od roku 1997. Rovněž opakovaně byl zvolen i Richard Lappin, regionální ředitel IPR pro střední a severní Evropu a předseda představenstva společnosti Elektrárny Opatovice, který v představenstvu PT působí od roku 1998. Dále valná hromada zvolila Ing. Alenu Vitáskovou, která vede Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových, je předsedkyní Klubu plynárenských podnikatelů a v minulosti působila v řídících funkcích ve společnostech energetického průmyslu. Čtvrtým členem je Franz Retzer, zástupce Energie Baden-Wiirttenberg v ČR. Ten v představenstvu PT působil od srpna 2003 do května 2004. Na prvním zasedání nového představenstva byla jeho předsedkyní zvolena Alena Vitásková, místopředsedy se stali Richard Lappin a Franz Retzer.

V dozorčí radě budou nadále působit předseda Ing. Pavel Kos a členové Ing. Tomáš Dub, JUDr. Jaroslava Hotová, Ing. Ladislav Vinický a Oldřich Štolfa. Jedno místo v dozorčí radě zůstává volné.

Připomeňme si také, že Pražská teplárenská emitovala celkem 4 147 877 ks listinných akcií na majitele, jejichž rozdělení mezi akcionáře uvádíme v tabulce.

(RED)

Dokončení ze strany 1

"Při ceně povolenky cca deset euro by to znamenalo finanční dopad do hospodářské sféry ve výši asi 5,1 miliardy korun ročně," řekl Josef Zbořil z představenstva Svazu průmyslu a dopravy.

Ministerstvo původně navrhovalo rozdělit mezi konkrétní znečišťovatele povolenky na 91,6 milionu tun oxidu uhličitého. Později hranici zvýšilo o dva miliony. Svaz průmyslu, stejně jako ministerstvo průmyslu a obchodu, ale prosazuje rozdělení zhruba 110 milionů tun.

Tento objem ale podle Š úlové zásadním způsobem porušuje pravidla pro přidělování povo-lenek stanovených příslušnou evropskou směrnicí. „Přidělit vyšší množství povolenek by znamenalo nedovolenou státní pomoc, což je faktor, který Evropská komise pečlivě sleduje," řekla.

František Hubáček z Pražské teplárenské, vedoucí odboru plánování a ekonomie provozu, však vysvětluje, že pokud by se množství povolenek nezvýšilo, jeho firmě by chybělo 50 tisíc povolenek ročně, protože od roku 1999 se množství emisí vypouštěných zařízeními Pražské teplárenské stále zvyšuje. Důvodem je napojování stále nových a nových lokalit a blokových kotelen na dálkový přivaděč z Mělníka. „Výroba a tudíž i emise se zvyšují, ale přitom naše firma přispívá ke snižování exhalací v hlavním městě, navíc její zařízení fungují na principu kogenerace, tj. současné výroby tepla i elektřiny, čímž se šetří 30 % primární energie proti klasické výrobě tepla a elektřiny odděleně," vysvětluje Hubáček..

Dodává, že při ceně povolenky 10 euro by to znamenalo ročně zaplatit na pokutách za vypouštění půl milionu euro, tedy asi 16 milionů korun. „To si rozhodně nemůžeme dovolit," uvedl Hubáček s tím, že doufá, že počet povolenek bude zvýšen. „Ministerstvo životního prostředí nám to slíbilo," řekl Hubáček. Na návrhu alokačního plánu mu kromě nízkého množství povolenek vadí také skutečnost, že malé zdroje do 20 MW jsou z obchodování s emisemi, ale i z celého alokačního plánu zcela vyňaty. „Přitom vypouštějí daleko více emisí, než třeba Pražská teplárenská," vadí Hubáčkovi.

Ten nepředpokládá, že by Pražská teplárenská mohla někdy v budoucnu povolenky i prodávat. „Na tom těžko budeme moci nějak vydělávat, ledaže bychom přešli na produkci z obnovitelných zdrojů, ale to je pro nás dost nereálné," říká Hubáček. Vydělávat na prodeji povolenek budou podle něj zejména firmy, které by omezily výrobu

MŽP navrhuje přidělit pro první obcho-dovací období, tj. roky 2005-2007 celkové množství povolenek ve výši 280,8 milionu, což je 93,6 milionu povolenek ročně. Tento systém se v České republice týká asi 430 zařízení. Součástí návrhu jsou i rezervy pro nové zdroje a tzv. bonusové alokace pro zařízení, která realizovala opatření na snížení emisí v minulosti a která provozují čisté technologie. Obchodování by se

mělo naplno rozběhnout od začátku roku 2005.

Každá povolenka představuje právo vypustit jednu tunu emisí CO2 a je volně převoditelná v rámci EU. Povolenky budou přidělovány zdarma a pouze provozovatelům zařízení, jejich držitelem se však může stát jakákoliv fyzická nebo právnická osoba. Stanovené maximální množství povolenek ovšem neznamená, že takový objem emisí oxidu uhličitého bude v České republice skutečně vyprodukován. MŽP totiž stanovilo rezervu (6,5 %), která zůstane nerozdělena. O přidělení části těchto povolenek mohou požádat ty podniky, které v minulosti učinily opatření snižující emise nad rámec zákona či které provozují čisté technologie. Je vyčleněna i rezerva pro nové zdroje.

(RED)

Ekologie je slovo, které se v českém jazyce už dávno zabydlelo a které v našem životě získává stále větší význam. Vždyť podle toho, jestli jsou šetrné k životnímu prostředí, se už často rozhodujeme při koupi výrobků každodenní potřeby, podle postoje k přírodě hodnotíme firmy a na základě ekologicky nevhodného chování mnozí lidé bojkotují třeba určité značky benzinových pump či obchodních řetězců.

Společnost Pražská teplárenská samozřejmě nestojí stranou a i ona usiluje o to, aby její provozy splňovaly všechny přísné normy a nařízení, aby se do ovzduší vypouštělo co nejméně exhalací, jejichž složení ohrožuje zdraví obyvatel, a aby si Pražané nespojovali PTAS pouze s komíny, kouřem a popelem. V souladu s tímto postojem jsou i úvahy o spalování biomasy v některých zdrojích pražského regionu.

První studie k tomuto problému byly provedeny už v roce 1996. Posouzení možnosti využití dřevních štěpků či drcené slámy k výrobě tepla proběhly na tepelném zdroji Zbraslav, ovšem vzhledem k tomu, že cena biologického paliva byla v té době několikrát vyšší než ta, která by zajistila ekonomickou rentabilitu, bylo další pokračování záměru pozastaveno.

Během následujících let však ekologické myšlení postupně pronikalo i do zákonů a vyhlášek tak, že zodpovědný přístup k životnímu prostředí přestává být pro firmy nevýhodný. Proto i v PTAS loni oprášili staré plány a začali se myšlenkou výroby energie z biomasy znovu zabývat.

„V současné chvíli přicházejí v úvahu dva teplárenské provozy, kde by se tato technologie dala instalovat - Michle a Malešice a jeden výto-penský provoz - Zbraslav," vysvětluje

vedoucí odboru technického rozvoje ing. Zbyněk Červenka. „U těchto zdrojů je dostatečně velký pozemek pro skladování a manipulaci s palivem a oba teplárenské provozy navíc vedle tepla ještě dodávají do sítě elektrickou energii. To je velmi důležité, protože právě prodej elektřiny, jejíž cena je z ekologických zdrojů vyšší než z ostatních, může lépe zhodnotit nezbytné investice na instalaci nového výrobního zařízení a zvýšené provozní náklady."

Zpracování biomasy je možné provádět několika způsoby. Investičně nejméně náročný představuje její přimíchávání do uhlí a spalování ve stávajících práškových kotlích. To s sebou však nese nemalé problémy, např. riziko samovznícení směsného paliva ještě před vstupem do kotle, zanášení cest pro odvod popela apod. Proto v PTAS připravují studii, která počítá s instalací nového výrobního zařízení pro spalování 100% biomasy. I tato cesta má několik variant, minimálně je nutné rozhodnout, zda hlavní surovinou bude dřevo, nebo sláma, popř. jejich kombinace. Pro každý typ paliva je totiž vhodnější jiný kotel.

Výhledová studie má být zpracována a předložena vedení společnosti do konce října. Pokud budou její závěry pozitivní, mohly by první stavební práce začít v r. 2006 a o rok později by Praha mohla dostat první teplo a elektřinu vzniklé spálením biomasy. Vše ovšem záleží i na tom, jaké místo bude mít ekologie v politice státu. Cenové vyhlášky Energetického regulačního úřadu na nákup elektřiny vyrobené z biomasy jsou totiž nyní platné pouze jeden rok a za takových podmínek by byla realizace velké investice příliš riziková. Dlouhodobější stabilitu cen a dalších podmínek by měla zajistit novela zákona o obnovitelných zdrojích energie, jejíž schválení parlamentem je očekáváno letos na podzim. Teprve pak bude možné o projektu zodpovědně rozhodnout.

(PAC)

Důležitým impulsem k rozhodnutí postavit nový tepelný přivaděč pro Invalidovnu a přilehlé oblasti se staly povodně v roce 2002, které značně poškodily zdejší parní výtopnu včetně podzemních parovodních rozvodů. Přerušen byl i rozvod zemního plynu, jež se ve výtopně spaloval. Celková rekonstrukce poškozeného zařízení byla vzhledem k jeho stavu zhodnocena jako technicky náročná a ekonomicky nevýhodná, a proto, po nezbytných přípravách, byly v červenci 2003 zahájeny stavební práce pro napojení Invalidovny na integrovanou soustavu dálkového vytápění. Instalace venkovních podzemních rozvodů skončila na podzim 2003 a na jaře letošního roku se přistoupilo k rekonstrukci předávacích stanic. Hotové dílo bylo slavnostně uvedeno do provozu letos v červnu.

Stavba tepelného napáječe představovala uložení dvojitého potrubí o průměru 250 mm v délce

téměř 2800 m včetně navazujících tepelných sítí a výstavbu 12 nových předávacích stanic v sídlišti Invalidovna. Celkové investiční náklady vynaložené Pražskou teplárenskou jsou 80 mil. Kč.

Zprovozněním přivaděče se výrazně zlepšila ekologická situace v Karlině, staré lokální vytápění už totiž nebude znečišťovat ovzduší. Navíc je možné teplo přivádět z více zdrojů, takže nehrozí takový výpadek, jaký nastal po povodni. Nezanedbatelná je i ekonomická stránka pro odběratele tepla. Díky automatické regulaci s možností programování provozu a nové technologii dojde k úsporám ve spotřebě energie pro vytápění a ohřev teplé vody a tím ke snížení nákladů. Protože hlavním zdrojem integrované soustavy dálkového vytápění je elektrárna Mělník I spalující tuzemské energetické uhlí, cena tepla platná pro konečného odběratele nepodléhá vlivům změn ceny dovozového zemního plynu na světových trzích. Nový přivaděč tak přinese obyvatelům nejen jistotu kvalitní dodávky tepla, ale i stabilní ceny.

Vzhledem k mnohostranné výhodnosti budou na mělnický přivaděč postupně napojovány i další části Prahy. V tuto chvíli se jedná o připojení Horních Počernic a Rohanského ostrova.

(PAC, RED)

Dříve, než si povíme, jak investiční náklady domovní plynové kotelny do ekonomického porovnání zapracovat, musíme si říci něco 0 tom, co všechno bychom do těchto nákladů měli zahrnout. Pokud pomineme daňové důsledky pořizování majetku, potom můžeme za investiční náklady zjednodušeně prohlásit všechny náklady jednorázové, tj. takové náklady, které budou vynaloženy pouze jednou (zpravidla při budování kotelny) a v průběhu dalšího provozování kotelny se již nebudou opakovat. Každého asi napadne, že sem budou patřit náklady na pořízení kotle, tím ovšem výčet jednorázových nákladových položek zdaleka nekončí! Je nutno počítat také s náklady na úpravu prostor budoucí kotelny, montáž kotle, vybudování komínu a plynové přípojky. Výše investičních nákladů se může značně lišit v závislosti na zvoleném technologickém řešení (např. kotelna na střeše versus kotelna v suterénních prostorách) a místních podmínkách (např. vybavenost domu dostatečně dimenzovanou plynovodní přípojkou). Při projektování a výstavbě kotelny je nutno dodržet podmínky ČSN 07 0703, jak to v § 5 ukládá vyhláška 91/1993 Sb.

Pokud se nám podařilo provést malý průzkum a jednorázové náklady domovní kotelny stanovit nejlépe poptáním dodávky „na klíč" u několika seriózních firem, pak stojíme před problémem, jak získaný odhad jednorázových nákladů zahrnout do ekonomického hodnocení. V případě, že zákazník odebírá teplo z předávací stanice teplárenské společnosti, mu totiž žádný jednorázový náklad nevzniká, protože za něj investovala teplárenská společnost. Zákazník jí tuto investici vlastně postupně splácí v ceně tepla. Pokud bychom jednorázové náklady do porovnání nezahrnuli, pak bychom k vlastní škodě lokální výrobu tepla neoprávněně zvýhodnili. Nejjednodušším, 1 když ne úplně správným způsobem, jak jednorázové náklady zohlednit, je rozpočítat je rovnoměrně na dobu životnosti zařízení.

Předpokládáme-li například,

že životnost rozhodující části technologického zařízení kotelny činí 20 let, pak jednoduše každý rok zahrneme do nákladů na teplo jednu dvacetinu celkových jednorázových nákladů na vybudování kotelny. Tato metoda se běžně používá v účetnictví a říká se jí lineární odepisování.

Problém tohoto postupu spočívá v tom, že nebere v úvahu časovou hodnotu peněz. Jde v zásadě o to, že investor má pro své peníze i jiné možnosti umístění, než je zrovna nákup kotle. Může své finanční prostředky například uložit do banky nebo do některého podílového fondu a nechat je pro sebe pracovat. Tímto způsobem získá roční úrok, o který v případě investice do zřízení kotelny nutně přichází. V případě, že si na výstavbu kotelny vypůjčil, je situace jednodušší, protože placené úroky nabíhající z půjčených peněz jsou vidět na výpisech z banky. Možná si teď říkáte, že těch několik procent úroků ročně nestojí vůbec za řeč, uvědomte si ale, že při lineárním odepisování a životnosti 20 let odepisujeme ročně pouze 5 % počáteční hodnoty majetku. Chceme-li tedy při ekonomickém porovnání postupovat korektně, měli bychom místo lineárního odepisování použít tzv. poměrnou anuitu. Výraz zní velmi učeně, jeho význam je však docela jednoduchý. Poměrná anuita udává, jakou část zapůjčené částky (v procentech) musíme ročně splatit (předpokládá se konstantní roční splátka), abychom vypůjčenou částku při dané úrokové sazbě ve vymezené době právě splatili, a to včetně úroků. Hodnoty poměrné anuity pro různé hodnoty úrokové sazby a dobu životnosti zařízení udává tabulka.

Máme-li tedy například přepočítat na roční hodnotu jednorázový náklad kotelny ve výši 1 milion Kč, přičemž předpokládáme, že kotelna má životnost 20 let a peníze si půjčujeme na 8 % ročního úroku (v případě ceny ušlé příležitosti používáme úrok po zdanění), pak v tabulce lehce najdeme odpovídající poměrnou anuitu ve výši 10,2 %, tj. ročně budeme muset zaplatit 10,2 % z jednorázového nákladu na výstavbu kotelny, tj. 102 tisíc Kč. Z tabulky je současně vidět, jaké chyby bychom se v tomto případě dopustili, pokud bychom nevzali v úvahu časovou hodnotu peněz, tj. předpokládali bychom, že se úroková sazba blíží nule. Přepočtená roční hodnota

jednorázového nákladu by potom byla méně než poloviční.

Nyní je třeba si říci ještě něco o volbě příslušné úrokové sazby. Její výše by měla vycházet ze sazeb dlouhodobých úvěrů (např. hypoték) pochopitelně bez zahrnutí jakékoliv státní podpory nebo naopak výnosu dlouhodobých investic (např. dlouhodobé státní dluhopisy).

Současně si ovšem musíme uvědomit, že instalací domovní kotelny vlastně investor vstupuje do podnikání v teplárenství a bere tak na sebe řadu rizik (např. riziko havárie), se kterými se v případě státem garantované investice do státního dluhopisu jistě nesetká. Zvolená úroková sazba by měla tato rizika také zohledňovat. Zahrnutí eventuálních daňových souvislostí přesahuje rámec tohoto článku a není pro orientační výpočty zapotřebí.

Pozorný čtenář, který sledoval celý tento malý třídílný seriál, by měl mít nyní k dispozici ucelenou základní metodiku, kterou může použít pro vlastní vyhodnocení výhodnosti vybudování domovní kotelny nebo pro důslednou kontrolu studie, která „výhodnost" takového kroku „prokazuje". Záměrně jsem neuváděl žádná konkrétní výsledná čísla, abych se vyhnul nežádoucímu zjednodušení. Každý konkrétní případ je totiž jiný, zevšeobecňování není příliš seriózní a různé republikové průměry bývají značně ošidné. Z tohoto důvodu se také dívám skepticky na srovnání nákladů na vytápění, která jsou občas publikována v tisku. Většinou totiž obsahují řadu skrytých chyb, na které jsem v tomto miniseriálu upozorňoval včetně chyby kardinální, totiž že srovnávají cenu tepla od teplárenské společnosti s pouhými náklady na palivo v domovní kotelně.

Ing. Martin HÁJEK

Ústřední roli mezi teplárenskými sítěmi PTAS hraje integrovaná soustava dálkového vytápění, na kterou je dnes již napojena prakticky celá pravobřežní část Prahy. Energii do této soustavy dodávají elektrárna Mělník I, spalovna Malešice, teplárna Malešice, výtopna Třeboradice, teplárna Michle a výtopna Krč, přičemž nejvýznamnějším z těchto zdrojů je mělnická elektrárna.

Proč je tato skutečnost pro PTAS a její zákazníky tak důležitá? Mimo jiné proto, že zajišťuje vysokou efektivitu a dlouhodobě stabilní ceny nezávislé na výkyvech cen energetických surovin (plynu a ropy) na světových trzích.

Elektrárna Mělník I totiž spaluje tuzemské energetické uhlí, které je pro velkovýrobu energie jednou z nejvýhodnějších surovin. Podle srovnání vypracovaného Teplárenským sdružením ČR vychází většina nákladových položek v centrálních soustavách zásobování teplem na tuhá paliva výrazně níže než při použití plynu (viz graf) a rovněž z údajů společnosti Appian Group vyplývá výhodnost spalování uhlí proti zemnímu plynu či lehkým topným olejům.

Také stabilita cen je velmi důležitá. Nákupní ceny uhlí se s dodavateli sjednávají většinou nejméně na rok dopředu a vzhledem k tomu, že těžba této suroviny není nijak významně ovlivněna mezinárodní situací, lze dělat i poměrně přesné odhady do vzdálenější budoucnosti. Jak nám řekl Radek Stavěl z Appian Group, podle platných limitů těžby je jisté, že uhlí bude dostatek nejméně do r. 2050, a protože

v brzké době by mělo dojít k přehodnocení státní energetické koncepce, je možné, že se prodlouží i těžební limity. V českých ložiscích jsou prý zásoby uhlí ještě na další století.

Nové moderní technologie také umožňují spalovat uhlí a využívat jeho energii mnohem efektivněji než dříve a navíc s minimálními dopady na životní prostředí. Během 90. let došlo v ČR k masovému odsíření velkých zdrojů škodlivých emisí a dnes všechny naše uhelné elektrárny a teplárny splňují přísné normy vycházející ze směrnic EU. Leckoho možná překvapí, že odsířená elektrárna s vysokým komínem a odlučovačem popílku mnohdy pro své okolí znamená menší zatížení znečišťujícími látkami než lokální výtopna na zemní plyn.

Díky uvedeným výhodám je výroba energie z uhlí stále velmi perspektivní a zároveň efektivní cestou a i do budoucna se s uhlím počítá jako s jedním z nejvýznamnějších zdrojů pro zásobování teplem.

Pavel ČERNÝ.