Ornitolog Dušan Rak - Sokoli loví ve městech oprsklejší ptáky
Namiřte svůj zrak k vrcholům našich komínů. V Michli, v Holešovicích i v Malešicích totiž očekáváme návrat sokolů do hnízd. A nejen o nich jsme mluvili s ornitologem Dušanem Rakem, který pro sokoly instaloval na komíny budky.
Budka v Michli byla v roce 2012 první, kterou jsme v Praze instalovali. Umístění holešovické budky proběhlo o dva roky později.
Které pražské hnízdo je z výše popsaných důvodů nejúspěšnější?
Hnízdo v Michli bylo vůbec prvním obsazeným a následně úspěšným hnízdištěm sokola na území Prahy po velmi dlouhé pauze. V roce 2013 tam sokolí rodiče vyvedli první mládě – jedináčka. Od té doby je zde hnízdění jen střídavě úspěšné, pravděpodobně hlavně kvůli faktu, že místní samec zkoušel paralelně hnízdit jak s místní michelskou, tak s novou samicí v Malešicích. Do Holešovic se po instalaci budky přesunul zkušený pár původně hnízdící v exponované a rušné lokalitě za Prahou a sokoli zde žijí od roku 2015. Obecně nejproduktivnější bylo hnízdiště na malešické spalovně.
Kolik mláďat sokoli mívají a co můžeme udělat pro jejich klidné hnízdění?
Sokoli mívají v dobrých potravních podmínkách, a pokud nejsou rušeni, nejčastěji tři nebo čtyři vejce, potažmo mláďata. Inkubace, tedy zahřívání a líhnutí vajec, je záležitost zhruba jednoho měsíce. A právě v tomto období jsou sokoli velmi náchylní na jakékoli rušení v okolí hnízda. Přerušení inkubace již na několik minut, například pohybem kohokoli u hnízdiště, může mít fatální následky a způsobit neúspěšnost hnízdění pro danou sezónu. Z tohoto důvodu je velice důležitá součinnost se správou areálu a minimalizace jakýchkoli vstupů na komín v jarním období (kromě havarijních situací).
Zmíněné komíny jste tedy vytipoval hlavně proto, aby ptáci nebyli rušeni při vyvádění mláďat?
Každou lokalitu vybírám především podle její vhodnosti. Hlavní roli hraje výškový profil a okolí, ale také ochota vlastníka na věci dlouhodobě spolupracovat. Důležité je i to, zda sokoli již dříve projevili o místo zájem a používali ho jako loviště nebo odpočinkové místo. To pak dává velkou naději na brzké zformování páru a obsazení budky. Sokoli jsou velmi teritoriální a jejich hnízdní okrsky mají průměr i několik kilometrů. Výběr případných dalších lokalit je tedy ovlivněn i tím, kde už sokoli v aktuální době hnízdí.
Laika by možná napadlo, že sokoli ve městech hnízdí na vysokých komínech nejen kvůli rozhledu a klidu, ale třeba i kvůli nepatrnému sálavému teplu. Potvrdíte to?
To asi nepotvrdím (úsměv). Primární motivace je u zvířat vždy vhodnost teritoria, tedy dostatek potravy a bezpečné a nerušené místo pro hnízdo. Dalším faktorem je, že sokol loví mimo jiné ptáky a výlučně v letu v otevřeném prostoru. Kořist v letu také usmrtí a rovnou ji odnáší na nějaké vyvýšené místo, respektive přímo do hnízdiště. Jeho životní podmínky jsou tedy situované vysoko nad všemi ostatními střechami či přírodním terénem.
Když se jdete podívat do hnízda, s jakými pomůckami vyrážíte? Asi nechybí tlusté rukavice, ale co dalšího si s sebou vezmete?
Všechny budky jsou na vysokých komínech, takže základem je samozřejmě kompletní výbava pro výškové práce. Jeden výstup ročně (květnový) je zaměřený především na kontrolu mláďat, na jejich měření, vážení, kroužkování a podobně. Při každém výstupu také dělám v rámci možností údržbu budky a uklízím zbytky potravy. Rukavice mám na lezení po žebříku a na úklid. Při manipulaci s mláďaty se většinou obejdu bez nich.
Jak ptáky v hnízdech sledujete? Jakou techniku používáte a mohou někde čtenáři vidět záběry?
Hnízda monitorujeme primárně ze země dalekohledem, abychom zjistili zejména načasování a úspěšnost hnízdění. Pro dokumentaci průběhu hnízdění a také například pro odečty kroužků používáme fotopasti umístěné přímo u hnízd. Výsledky a záběry se snažím občas zveřejňovat zejména na naší facebookové a webové stránce.
Máte sokoly pojmenované?
Dospělé sokoly máme většinou jednoznačně identifi kované díky přítomnosti kroužků. Můžeme je tedy sledovat, pokud se například objeví jinde, nebo jsou ve svojí lokalitě nahrazeni novými jedinci. Systematicky je ale nepojmenovávám. Výjimkou je jen pár případů, kdy se některé z mláďat ocitlo nedopatřením na zemi a získalo si tak pozornost, případně i jméno od zaměstnanců areálu (úsměv).
V čem je vlastně návrat sokolů do Prahy užitečný?
Užitečnost je slovo, které podle mě nedává příliš smysl v souvislosti s divokými zvířaty a přírodou obecně. Užitečnost je víceméně obchod. Užitečné je auto. Když si ho pořídím, můžu předpokládat užitek/zážitek/požitek z toho, v něm jezdit. Užitečné je kuře, které chováme pro vejce nebo maso. Z naší aktivity má naopak užitek sokol jako kriticky ohrožený druh, kterému v divoké přírodě ubývají místa, kde by mohl hnízdit (viz rušení skalních oblastí turistikou, horolezci apod.). My jim umožňujeme najít
náhradní domov ve městech, kde by se bez pomoci usídlovali jen obtížně nebo pomalu. Každopádně v přírodě má sokol smysl. Spíš než užitečnost bych zmínil roli, jakou zastává. Draví ptáci fungují jako regulace a selekce slabších a nemocných kusů, a to podle toho, čím se živí. Jako užitečné lze tedy zmínit to, že sokoli zabydlením ve městech zaplňují prázdné místo predátora. A přirozeně redukují „oprsklejší“ druhy (například zdivočelé holuby), které se do měst nastěhovaly dříve, mimo jiné právě proto, že se tu před predátory cítí bezpečně.
Traduje se o sokolech nějaká nepravdivá skutečnost nebo jiná „povídačka“?
Za komentář asi stojí jen fáma, kterou rozšiřují někteří chovatelé holubů. Tedy že sokoli ve městech loví cíleně jen „jejich“ holuby. Holubi tvoří ve městech bez diskuse významnou část sokolího jídelníčku, ovšem z drtivé většiny se jedná o všudypřítomné zdivočelé holuby „věžáky“, většinou nemocné nebo oslabené kusy. Holub je ale velmi dobrý letec, a dokonce ani pro sokola není vůbec snadné ho ulovit. Jen zhruba každý desátý lovecký pokus je úspěšný. Navíc u sokolů je sameček výrazně menší než samice, a holuby tedy loví většinou ona. Pro samečka, který zajištuje potravu převážnou většinu hnízdního období, je ulovit a donést na hnízdo holuba velmi náročné, a proto se zaměřuje na výrazně menší kořist (špačky, kosy, sojky).
Nejen v Praze se přemnožily straky, které decimují početní stavy drobných ptáků. Nebyli by právě sokoli vhodnými predátory k nastolení rovnováhy, tedy k redukci počtu strak?
To je zase lidský pohled na věc. Predátorů je vždy jen tolik, kolik je kořisti. V tomto případě, který naznačujete, je i straka určitý predátor. Straka je ale velmi inteligentní a potravně tvárná, a tak se přiživí podobně jako holubi na čemkoli, co ve městě najde. Jistě se cíleně neživí malými ptáky a nemůže mít zásadní vliv na jejich počet. Je ale pravda, že činnost lidí přírodní rovnováhu alespoň dočasně pokřivuje, a některé přizpůsobivější druhy tak získávají náskok oproti jiným. Město může být příkladem. Obecně je pro predátory město nebezpečnější a kořist má tedy náskok. Sokol ale není pro straku výrazným ohrožením. Straka většinu času spíše někde přeskakuje a prolézá, než že by vysloveně létala v otevřeném prostoru, kde loví sokol. V přírodě je hlavním predátorem strak jedině jestřáb, který se ovšem městům zatím dost vyhýbá.
Na dravé ptáky, ale vlastně na opeřence vůbec, číhají ve městech různá nebezpečí. Způsobují nejvyšší úmrtnost stále nárazy do skleněných okenních tabulí, nebo je to aktuálně něco jiného, například ptačí nemoc podobná covidu-19?
Dravci jsou imunitně velmi dobře vybaveni, mimo jiné právě proto, že často loví nemocné kusy. Největším nebezpečím jsou pro ptáky žijící ve městech skutečně všechny nástrahy, které nemají v přírodě pro ně známou analogii, a ne umí se jich tak vyvarovat. Problémem jsou na prvním místě zmíněné zcela průhledné nebo naopak zrcadlící se plochy (neviditelná nečekaná překážka, respektive zmatení zrcadlící se vegetací atp.), ale dále i různé ostré hrany, natažená lana/dráty, částečně zasíťované plochy, případně jiné podobné pasti. Problémem jsou také elektrické konzole, kdy může dojít k poranění elektrickým proudem.
Co trackování (sledování) ptáků? Sledujete i sokoly, nebo jsou pro tuto metodu vhodnější jiní ptáci?
Jakákoli manipulace s divokým zvířetem je pro něj omezením, ohrožením a stresem. Jde tedy o míru a pak o kompromis, co takové omezení přinese v budoucnosti jednotlivci nebo celku (ochraně druhu). GPS-GSM telemetrie je jedním takovým omezením a pro sokoly lovící v letu je jistě velmi velkým. Aktuálně neprobíhá žádný systematický projekt zaměřený na pohyb pražských sokolů. Vysílače jsme dávali ad hoc jen sokolům, které potkala nějaká nehoda nebo problém (zranění, pád z hnízda
apod). V těchto případech lze instalaci zdůvodnit například sledováním rehabilitovaného sokola a jeho dohledáním v případě následných komplikací. V každém případě je ale aplikace telemetrického zařízení vždy prováděna velmi obezřetně a tak, aby sledované zvíře bylo co nejméně omezeno (včetně rozmnožování) nebo ohroženo na životě.
Softwarový inženýr a bilolog. Spoluzaložil značku Anitra, která vyrábí speciální solární vysílače GPS-GSM určené ke sledování suchozemských zvířat po celém světě. Zároveň je členem Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov České společnosti ornitologické, od roku 2012 koordinátor pracovní skupiny luňáka červeného, později i luňáka hnědého.