Historie

1929 - 1967

V roce 1929 začala Holešovická elektrárna dodávat tepelnou energii prvním napáječem pro horní oblast Holešovic. Hned o rok později byl vybudován druhý napáječ, určený pro dolní oblast Holešovic. Postupně narůstal počet odběratelů tepla. V roce 1938 dosáhl počtu 200, délka parní tepelné sítě tehdy byla 18 kilometrů.

V roce 1934 byla zahájena dodávka tepla ze spalovny odpadků ve Vysočanech. Po druhé světové válce, v souvislosti s rozvojem bytové výstavby, vznikaly v Praze uhelné výtopny zabezpečující nové byty teplem – Kobylisy, Vršovice, Podolí, Solidarita, U Trati, Bořislavka, Liboc. První uhelná teplárna v Praze byla budována v roce 1961 ve Veleslavíně spolu se sídlištěm Petřiny. Následovala teplárna Malešice I, která byla do provozu uvedena v roce 1962 a o dva roky později teplárna Michle.

V letech 1965 - 1966 byla uvedena do provozu mazutová výtopna Invalidovna. V šedesátých letech rovněž dochází k rozšíření elektrárny Holešovice a rekonstrukci spalovny ve Vysočanech. V roce 1968 už činila celková délka stávajících tepelných sítí cca 100 kilometrů.

Milníky

1968 - 1988

V letech 1973 až 1979 byl uveden do provozu centrální zdroj Třeboradice I. + II. a v roce 1986 Třeboradice III. Centrální zdroj Malešice I., II. a III. byl uveden do provozu taktéž ve třech etapách – v letech 1962 až 1986. Centrální zdroj Michle ve dvou etapách mezi lety 1964 – 1981.

Teplárna Malešice II, uvedená do provozu v roce 1972, byla posledním velkým zdrojem na tuhé palivo v Praze. Další akce zabezpečující CZT v hlavním městě již byly zaměřeny na ekologicky čistší paliva - těžký topný olej, lehký topný olej a v posledním období výhradně zemní plyn. Velké sídlištní celky budované od roku 1974 – Jižní Město I. a další, byly zásobovány teplem prostřednictvím blokových plynových kotelen středního výkonu.

V roce 1988 byla v Praze celková délka primárních sítí 890 km a 350 km sekundárních tepelných sítí. V letech 1986 – 1992 probíhala výstavba nové spalovny v Malešicích.

V sedmdesátých letech se zrodila myšlenka zásobování Prahy teplem z vhodného zdroje v blízkosti města. Při zásobování by navíc byly využity přednosti společné výroby tepla a elektřiny - tzv. kogenerace. Nejvhodnějším zdrojem pro realizaci projektu po jeho ekonomickém vyhodnocení se zdála 40 km vzdálená Elektrárna.

Milníky

1989 - současnost

Významným mezníkem v dalším rozvoji zásobování Prahy teplem byl vznik a. s. Pražská teplárenská 1. května 1992. S ní je spojena realizace projektu Zásobování hlavního města Prahy teplem z Elektrárny Mělník (ZTMP), který spojil Elektrárnu Mělník I. se stávajícími zdroji Pražské teplárenské – Teplárnou Malešice, Výtopnou Třeboradice, Teplárnou Michle a několika menšími výtopnami na pravém břehu Vltavy. Základ této teplárenské soustavy vznikl v říjnu 1995.

V roce 1998 byla zahájena výstavba další fáze tepelného napáječe, Došlo k jeho prodloužení do Jižního Města, po kterém následovaly Krč, Novodvorská, Lhotka, Libuš a Modřany.

Na přelomu roku 2002/2003 byl připojen i první mimopražský odběratel - město Neratovice. V roce 2003 byly připojeny na pravopobřežní teplárenskou soustavu Invalidovna a Libeň a o dvě léta později Horní Počernice. V letech 2002 až 2007 byly postupně připojovány Technologický park Praha - Jižní Město a objekty Vězeňské služby ČR na Pankráci.

Důležitým mezníkem v dalším rozvoji pražské teplárenské soustavy se stal v roce 2012 přechod tepelného napáječe na levý břeh Vltavy do dolních Holešovic štolou, vyhloubenou více než 25 metrů pod úrovní dna Vltavy.

Milníky