Praha je zase o něco barevnější

Projekt Praha v barvách se začal rodit už v roce 2013, kdy jsme zmapovali více než stovku výměníkových stanic, abychom zjistili, které by byly vhodné pro revitalizaci. Nakonec jich bylo vybráno 25 a později přibyly další. Hlavními kritérii byly technický stav objektu, charakter a atraktivita lokality. Nejprve bylo ve hře i umístění billboardů na fasádu, nakonec ale bylo rozhodnuto, že stanice zkrášlí graffiti od mladých umělců. V té době již v Praze několik podobných projektů ve stylu street art proběhlo, takže bylo kde čerpat inspiraci. Pilotní projekt jsme spustili v roce 2014. „Za cíl jsme si dali esteticky změnit fasádu budov tak, aby se zamezilo jejich zneužívání sprejery. Zároveň jsme usilovali o to, aby nové fasády objektů výměníkových stanic přispěly ke zlepšení prostředí v rámci dané lokality a staly se vhodnou součástí revitalizovaných bytových objektů v jejich blízkosti,“ vyjmenovává cíle Pavel Maďar, vedoucí odboru prodej tepla.

NA VÝBĚR UMĚLCŮ MŮŽEME BÝT PYŠNÍ
Výběr umělců i návrhy motivů jsme v této počáteční fázi projektu koordinovali s místními radnicemi, protože místní lidé znají nejlépe situaci v dané lokalitě a dokážou nejlépe posoudit, co se kam hodí a co by mohlo fungovat. Hned volba prvního umělce byla trefou do černého. Přeměnu stanice v Praze 11 realizoval Pasta Oner, dnes velmi uznávaný výtvarník, který kdysi začínal v ilegalitě na ulici. Postupně se k našemu projektu připojila Lucie Cíglerová, která má blízké vazby na komunitu umělců a pomáhala nám zastřešovat jednotlivé realizace včetně doprovodných workshopů v místě konání. V roce 2018 došlo k jisté změně zadávání maleb. „Zatímco dříve byly jednotlivě zadávány umělcům napřímo, nově na jejich tvorbu probíhá soutěž. Vítěz nyní realizuje ucelený balíček revitalizací,“ vysvětluje Pavel Maďar z Pražské teplárenské a dodává, že z důvodu bezpečnosti práce při realizaci motivů nebylo možné do projektu více zapojit školy. Původním záměrem totiž bylo, aby tvůrce návrhu jej také vždy sám maloval.

INSPIRACE OKOLÍM
K aktuálnímu datu pražské čtvrti zdobí čtyřicet umělecky ztvárněných graffiti. Námětů se za šest let trvání projektu objevilo už hodně a vždy existovala snaha, aby barevně a kompozičně zapadaly do prostředí a okolí výměníkové stanice nebo odrážely názvy ulic (například jako ul. Jabloňová, Ostružinová na Zahradním Městě) nebo budov v okolí (dětské motivy poblíž školského zařízení). Letošní přeměny předávacích stanic v Bohnicích a Vršovicích se ujal Tomáš Jelínek z Ústecka, který má za sebou už třeba malbu mostu v Děčíně.

TOMÁŠ JELÍNEK: ANDĚLSKÁ KŘÍDLA ZAUJALA
„Náměty pro předávací stanice jsem vybíral tak, aby evokovaly vodu, přírodu nebo byly interaktivní. V ulici Glowackého jsem třeba vytvořil andělská křídla, do nichž se můžete ‚obléci‘ a vyfotit se s nimi,“ říká
a dodává, že právě tato malba je podle ohlasů veřejnosti nejúspěšnější.

Metodu zvolil kombinovanou – velké plochy natíral klasicky válečkem nebo na ně použil stříkací pistoli, na obrázek pak využil spreje. „Dnes už se celé plochy nesprejují. Zabralo by to spoustu času a navíc jsou spreje hodně drahé, takže by to celou akci prodražilo,“ vysvětluje. Přeměnit nevzhledný domeček na umělecké dílo mu trvá přibližně čtyři dny – dva dny zabere příprava a tvorba šablony, další dva samotné malování.

Tomáš Jelínek je rád, že se street art do měst konečně dostává i v České republice. „Jezdím často do Drážďan a tam je tento typ umění přirozenou součástí měst. Pomalovány jsou tu celé stěny domů. V Česku si zatím raději majitel nechá na dům umístit plachtu s reklamou,“ konstatuje.

KDO JE TOMÁŠ JELÍNEK
Vyučil se instalatérem, v současnosti ho ale živí hlavně reklama a dekorace. Svou uměleckou kariéru zahájil jako klasický sprejer a během ní pomaloval nelegálně mnoho zdí a vlaků. Pak se ale stal průkopníkem ve vyjednávání legálních ploch pro street art. Zatím jednou z jeho největších prací byly postavičky na sloupech nového mostu přes Labe v Děčíně.