Psychiatrie je krásný obor

Zuzana Barboríková

Pochází ze slovenského Prešova. V roce 1994 zakončila studium na Fakultě všeobecného lékařství UK Praha, v roce 2015 si doplnila vzdělání studijním programem Řízení zdravotnictví na Cambridge Business School Praha. Roku 2022 se stala jako druhá žena v historii ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde pracovala jako lékařka a primářka nepřetržitě od roku 1997. Má osmnáctiletého syna.

Co vás přivedlo k vašemu povolání?

Pro psychiatrii jsem se rozhodla na vysoké škole. Táta mojí spolužačky byl ředitelem psychiatrické nemocnice v Horních Beřko-vicích a my jsme tam jako studenti jezdívali na víkendy a na výlety. Psychiatrické prostředí mi bylo blízké, a proto to byla po vysoké škole jasná volba.

Co se vám na tom líbilo?

Udělal na mě dojem sál pro elektrošokovou terapii, respektive dospávací pokoj, který byl tehdy takový „syrový“. Bylo to ne-známé, tajemné, představovala jsem si osudy lidí, které tato terapie navrací zpět do života. Zapůsobil na mě zkrátka duch toho místa. V bohnické nemocnici pracujete už více než čtvrt století.

Jak se změnil zdejší areál?

Posuzujme dvě věci – exteriéry a interiéry. Běžný návštěvník vidí exteriér, na kterém logicky zahlodal zub času. S tím ale neko-respondují interiéry. Pokud máme peníze, investujeme je do humanizace oddělení – z vícelůžkových pokojů děláme dvou-, tří-, maximálně čtyřlůžkové pokoje. Pořád se tu setkáme s desetilůžkovými pokoji, ale naštěstí jich ubývá. Humanizace se týká i přívětivého interiéru, barevnosti, vybavení nábytkem, hezčího sociálního zázemí, máme více prostoru pro společenské a terapeutické aktivity na odděleních. Už to není zemský ústav pro choromyslné, který se stavěl za účelem postarat se o duševně nemocné do konce jejich životů.

Býval to podobný typ ústavu jako nalezinec, chudobinec či sirotčinec?

Ano a svému původnímu účelu dlouho sloužil. Pak se to přežilo, protože psychiatrická léčba doznala značných změn, k čemuž přispěla nová účinná farmaka a psychoterapeutické postupy. Teď je to medicínský obor se vším všudy. Pacienta nejen léčíme, ale opravdu i vyléčíme nebo alespoň dosáhneme sociální úzdravy. A snažíme se, aby to bylo velmi rychle. Abychom ho mohli vrátit zpět do jeho komunity a aby nadále žil svůj osobní život, chodil do práce a podobně.

Která oddělení tu máte?

Máme tu třicet léčebných oddělení a pak celou řadu pololéčebných oddělení jako centrální příjem pacientů, centrum krizové ambulance, stacionáře. A budovy technického zázemí, celkem je to 117 objektů.

Jak se u nás změnila péče o duševní zdraví?

Výrazně. V minulosti se na duševní zdraví často nahlíželo tabuizovaně a lidé s těmito problémy byli často stigmatizováni a izolováni od společnosti. Mnoho starších lidí si pamatuje dobu, kdy se o psychickém zdraví příliš nemluvilo a problémy se skrývaly nebo byly považovány za slabost. To se však postupně a naštěstí velmi výrazně mění zejména díky rostoucí dostup-nosti psychologické a psychiatrické péče. V současné době je společnost mnohem otevřenější a panuje trend, že duševní nemoc není něco, za co by se člověk měl stydět. Konkrétně Praha je v současné době celá pokrytá sítí komunitních služeb, paci-entských organizací a center duševního zdraví.

V současnosti to ale leckdy vypadá, že je skoro módní chodit na psychoterapie a brát antidepresiva...

Psychiatrické ordinace se plní depresivními a úzkostnými lidmi, ty důvody velmi často souvisí se sociokulturním a společenským statutem. Vysoké pracovní nasazení, málo osobního volna, nízké finanční ohodnocení, ztráta zaměstnání, bossing na pracovišti, mezilidské vztahy obecně, to jsou zevní faktory, které přinutí člověka k návštěvě psychiatrické ordinace. Tyto vnější faktory samozřejmě léčbou neovlivníme, ale můžeme dosáhnout jistého nadhledu, zklidnění a postupnou trpělivou psychoterapeutickou prací dojít k celkové úzdravě.

Válka na Ukrajině, inflace, zdražování, ekonomická nejistota. Stoupá vám kvůli tomu počet hospitalizovaných pacientů?

Mimo covidové roky, kdy to bylo jinak, jsme na stejném počtu příjmů jako poslední předcovidový rok. Počet příjmů v nemocnici je kolem 8 000 za rok a k tomu máme 2 000 takzvaných odmítnutí. To je administrativní kolonka a jsou v ní pacienti, kteří přišli na hlavní příjem, ale nebyli indikováni k hospitalizaci. Mění se však struktura pacientů. Hodně přibylo depresivně-úzkostných, sebepoškozujících se pacientů.

Existují určité duševní potíže, které jsou běžnější v různých věkových skupinách?

U dětí je to jednoznačně ADHD a poruchy autistického spektra, v poslední době je to dále epidemie suicidálního (sebevražedného) a, jak jsem uvedla, sebepoškozujícího jednání. Adolescenti a mladí dospělí se mohou potýkat s úzkostmi a depresí v souvislosti se školou a budoucností. Dospělé trápí v produktivním věku kromě úzkostí, depresí a poruch spánku také nemoci, jako jsou schizofrenie, bipolární porucha nebo schizoafektivní porucha. Starší lidé obecně trpí osamělostí a pocitem izolace, a pokud mluvíme vysloveně o nemocech, demencí a depresí.

Pojďme teď k nějakému veselejšímu tématu. Určitě máte spoustu zajímavých historek…

To vás asi zklamu. Historky ve společnosti příliš nevyprávím, protože ve svém volnu nechci pracovat. Někdy mi známí dokonce v legraci říkají „hele, já se s tebou nebudu bavit, ty mi vidíš až do hlavy“, což je evidentní nesmysl. Při osobní komunikaci se samozřejmě snažím odhadnout případného psychopata. A to se mi daří.

Tak alespoň jednu historku…

Možná vás překvapím, ale téměř každé zdejší oddělení má svoji duchařskou historku. Zažila jsem to sama na gerontopsychiatrickém oddělení, kde pacien­ti z důvodu vyššího věku a kombinace těžkých somatických a duševních onemocnění umírají častěji. Sestřičky kolikrát ráno referovaly o jevech, které nebylo snadné vysvětlit. Například na čtyřlůžkovém pokoji byli dva ležící pacienti. Jeden z nich zemřel. Na tentýž pokoj jsme o den později přijali dalšího pacienta a on si s někým v noci povídal. Sestřička se ho ráno ptala, zda si povídal sám se sebou, a on jí odpověděl: „Ne, s tím pánem, co ještě včera ležel na tomhle lůžku.“ To ale nemohl vědět, a navíc toho zemřelého i správně popsal…

Naskočila mi husí kůže, ale pokračujte…

Naše sestřička měla velmi náročnou noční službu, byla na ní sama a ráno nestíhala připravit čaj pro pacienty. Celé oddělení ještě spalo, ona ve spěchu pobíhala po chodbě, a když se vrátila do kuchyně, stál tam připravený čaj. To logicky nevysvětlíte… A naše nové oddělení č. 36, které je vybavené kamerovým systémem, má zřejmě svého ducha. Na záznamu je totiž vidět bílá skvrna, která dokonce postávala u lůžka. Vada záznamového materiálu? Možná, ale pravdou je, že oddělení stojí na místě bývalého středověkého sídliště, našla se tam stezka a stopy po dřevěných kůlech. Před stavbou jsme udělali archeologický průzkum, avšak lidské kosti se nenašly. Onen duch je prý duchem mladé dívky, která zemřela jako panna a podle tehdejších zvyklostí byla pohřbena v bílých šatech. Teď po oddělení tiše chodí, ale nestraší a nevzbuzuje strach.

Je areál nemocnice běžně otevřený pro veřejnost?

Je i není. Nejsme veřejný park, jsme nemocniční areál a máme tu platný návštěvní řád. Areál je otevřený zpravidla do 21.00 hodin a veřejnost je tu vítána. Školní i školkové děti zejména z Prahy 8 sem chodí především na naši farmu podívat se a nakrmit zvířátka. Nedávno jí bohužel vyhořela stodola, uspořádali jsme proto sbírku a vybrali jsme 580 tisíc korun, což je úžasné.

Která zvířata teď máte na farmě?

Na farmě chováme koně, které používáme k hippoterapii pro naše hospitalizované pacienty, ale i pro ambulantní, zejména dětské neurologické pacienty. Máme i kozy, ovce, osly, kdysi tu bývala i opice. Našeho prvního osla Leonarda nechali cirkusáci u bohnického Krakova uvázaného u stromu, a tak jsme se ho ujali. Je to hodně dávno, osel už není mezi námi, máme jiného. Zaměstnanci farmy vodí zvířata také do zahrad našich oddělení. Například seniorní pacienti si rádi pohladí oslíka nebo se na něj alespoň dívají, což je také forma terapie.

Ve vašem areálu probíhají i kulturní akce. Co máte pro letošek připraveno?

Festival Mezi ploty ještě nemáme definitivně potvrzený od pořadatele. Určitě budou Bohnice na Housce, což je již 20. ročník kulturní akce na nádvoří hradu Houska. Dále festival Babí léto Bohnice, který pořádáme v souvislosti se Dny duševního zdraví, a ve zdejším divadle neustále běží odborný či kulturní program a je tu také kino pro pacienty i pro veřejnost. Akcí bylo kdysi daleko víc, ale vinou covidové pandemie a válečného konfliktu na Ukrajině se nedalo vše pořádat v plném rozsahu. 

Pražská teplárenská:
Pro Psychiatrickou nemocnici Bohnice máme chytré a komplexní řešení

Garantovaná úspora v projektu, který jsme připravili pro Psychiatrickou nemocnici Bohnice, činí více než 30 % původní spotřeby. Její hlavní součástí je rekonstrukce historických okenních výplní a centrální výměníkové stanice. Dojde také ke kompletní přeměně koncepce tepelného hospodářství v areálu nemocnice. Kromě výměny teplovodů instalujeme nové objektové výměníkové stanice. Tato opatření dále doplňujeme vyvážením otopných soustav, výměnou osvětlení a úspornými opatřeními na spotřebě vody. Náklady dosahují částky téměř 490 milionů Kč bez DPH, a jedná se tak o dosud největší podepsaný projekt EPC (Energy Performance Contracting = energetické služby s garantovanou úsporou) v České republice.

Projekt na obnovu tepelného hospodářství dokončíme v průběhu roku 2023. Práce provádí konsorcium společností Veolia a D-energy za účinné podpory pracovníků Pražské teplárenské a Termonty Praha.